Ten pravý

S přítelem jsme spolu tři roky, máme roční dceru. Byla plánovaná, oba jsme se na dítě moc těšili. Vztah nám klapal, proto jsem taky chtěla dítě, byla jsem přesvědčená, že je přítel ten pravý. Oba jsme pracovali, přítel pracuje stále a já pracovala až do nástupu na mateřskou. Měli jsme podobné, slušné platy a byli jsme zvyklí, že si každý hospodaříme se svými penězi, každý jsme měli svůj účet a domácnost jsme financovali podle potřeby oba.

Schovávání peněz

Ale teď, když jsem na rodičovské, tak mám jenom příspěvek, který je samozřejmě mnohem nižší než můj předchozí plat. Předpokládala jsem, že se tedy přítel víc zapojí do financování domácnosti, když teď nemůžu pracovat, protože se starám o naše dítě. Ale to jsem se spletla. Svoje peníze si začal hrozně střežit, tajně si šetří, dokonce si peníze doma v hotovosti schovává. Když jsem ho jednou náhodou uviděla, kam je ukládá, bylo mu to zjevně hrozně nepříjemné a druhý den už tam nebyly, začal je schovávat někam jinam. Nevím kam, ani po tom nepátrám, nikdy bych si z nich nic nevzala, ale jeho chování mě úplně uráží.

Doprošování se

Myslela jsem, že mi bude dávat každý měsíc nějakou částku, z které budu (plus můj rodičák) financovat provoz domácnosti. Ale on nic takového nenavrhl, a když jsem to navrhla já, tak nechtěl. Přitom já z rodičáku kupuju jídlo pro všechny, když jdeme ven s dcerou, tak jdu na nákup, a peníze jen letí. Takže když potřebuju cokoliv dalšího, třeba věci pro dceru, tak si mu musím extra říct. A on se vždycky vyptává, na co to je a jestli je to potřeba, tváří se, jako by mi uděloval nějakou milost, a ještě má poznámky, že teda stojím peněz. Přitom to jsou normální provozní věci. Když mi dá peníze, dožaduje se "sužeb" navíc. Chce po mě nestandardní, nepříjemný sex, nebo abych vykonávala nějaké mužské práce v domácnosti, které by měl dělat on.

Zklamání

Sama na svou útratu mám pár stovek, pokud se mi vůbec podaří něco ušetřit. Nekupuju si pro sebe prakticky nic, sama na to nemám a je mi trapné o to říkat příteli a poslouchat jeho řeči. Stačí, že ho musím prosit o peníze na provoz domácnosti a pro dceru. Je mi jasné, že se to zlepší, až se budu moct vrátit do práce, ale přítelův přístup mě tak zklamal, že jsem úplně zavrhla myšlenku na druhé dítě. Přitom jsem si vždycky představovala dvě děti, ale taky jsem si představovala, že budeme hospodařit jako rodina, a ne že přítel si bude svoje peníze přede mnou schovávat, já ho budu prosit o každou korunu na domácnost a doufat, že mi něco přidělí. Skoro si někdy říkám, jestli byl opravdu ten pravý…

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.