Láska

Už když jsme se s manželem brali, měla jsem trochu pochybnosti. Byla jsem do něj sice moc zamilovaná, byl to přesně můj typ, ale i já jsem viděla, že je trochu, jak se říká, do větru. Ale čekala jsem dítě, tak jsem si říkala, že je správné, když budeme úplná rodina, navíc jsem ho opravdu milovala.

Vězení

Bohužel můj odhad byl správný. Rychle za sebou se nám narodily dvě děti, a manžel mi začal nejenom zahýbat, ale navíc měl problémy s drogami. I když jsem se snažila manželství zachránit, skončilo to rozvodem. Manžel se nezajímal ani o děti, neplatil alimenty. Nakonec skončil pro neplacení výživného i další delikty ve vězení.

Nový partner

Já jsem si mezitím našla přítele, který mi byl velkou oporou, když jsem po rozvodu byla na všechno sama a finančně jsem na tom byla opravdu špatně. Děti byly tenkrát malé, takže začaly přítele brát jako tátu, i když mu říkaly jménem, a on je bral taky jako vlastní. Říkala jsem si, že s manželem nám to sice nevyšlo, zato teď jsme vlastně funkční rodina. Dokonce jsem uvažovala, že kdyby přítel chtěl, mohli bychom si pořídit ještě společné dítě, ale on se na tohle téma nikdy nevyjádřil. Zdálo se, že moje děti mu stačí, že je opravdu bere jako vlastní.

Exmanžel na svobodě

Takhle jsme spokojeně žili pár let, ale najednou se ozval bývalý manžel. Už byl propuštěný z vězení, s drogami přestal, našel si práci a napsal mi, jestli by nemohl vidět děti. Dokonce od něj začaly zase chodit alimenty. Nejdřív se mi do setkání moc nechtělo, ale pak jsem si řekla, že má právo děti vidět, a na setkání jsem kývla. Nechtěla jsem ale jít sama, požádala jsem přítele, ale ten nemohl, tak jsem vzala aspoň kamarádku. Dětem jsem řekla, že se uvidí se svým skutečným tátou, který byl teď dlouho pryč.

Setkání

Byly trochu překvapené, ale šly jsme. Setkání dopadlo dobře, možná až moc. Synovi je sedm, ten se k tomu moc nevyjadřoval, zato dcera, které je devět, byla z táty celá pryč. Je fakt, že se exmanžel snažil. Přinesl mi kytku a dětem nějaké drobnosti, seděli jsme i s mojí kamarádkou na zahrádce cukrárny, všechny nás pozval. Kamarádka potom už musela jít, a on začal říkat, jak si nás nevážil, jestli bychom nemohli být zase rodina, že se změnil…

Vnitřní zmatek

Bylo mi s ním dobře, až jsem byla překvapená, ale říkala jsem si, že se přece nemůžu znovu spálit. Ale dcera se od té doby pořád ptá, kdy zase uvidí tátu, jestli by k nám nemohl přijít… Já sama na něj taky myslím, ale na druhou stranu mám zlost, jak nám zkomplikoval situaci. Byli jsme s přítelem i dětmi spokojení, a on najednou všechno změnil. Vidím, že přítele mrzí, jak dcera pořád mluví o svém tátovi, ale nic neříká. Mně je přítele taky líto, moc mi pomohl, když jsem na tom byla opravdu nejhůř, je moc hodný, a nechci ho opustit. Na druhou stranu máme s bývalým manželem děti, které by měly vyrůstat s tátou. Ale můžu mu věřit, že se opravdu polepšil? Mám v sobě hrozný zmatek, vůbec nevím, co mám dělat.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.