Krásné začátky
Když jsem se seznámila s mým bývalým partnerem, byla jsem přesvědčená, že je to ten pravý. První měsíce našeho vztahu byly opravdu krásné a já byla šťastná. Pak do našeho vztahu začali mluvit jeho rodiče, a dokonce mi dělala scény i jeho bývalka. Nebylo to lehké, ale jako pár jsme to zvládli. Všechno se změnilo, když jsem neplánovaně otěhotněla.
Nevěra v době porodu
Těhotenství pro mě bylo hodně těžké. Měla jsem zdravotní problémy, a partner navíc začal trávit čím dál víc času mimo domov, a to i přes noc. Radši jsem nepátrala, kde pořád je. Když byl doma, nechoval se špatně, ale ani se o mě a naše dítě nijak zvlášť nezajímal. Ani jsem nečekala, že by se mnou chtěl být u porodu. Ale to mě nakonec překvapil a u porodu byl, byla jsem ráda, rodila jsem celý den a partner mi tam byl oporou. Doufala jsem, že se snad dá všechno do pořádku, ale pak jsem se dozvěděla, že když jsem byla v porodnici, užíval si u nás doma s milenkou.
Domácí násilí
Po návratu z porodnice už to byla jedním slovem hrůza. Partner byl často i přes noc pryč. To už jsem věděla, že má milenky, protože mi dokonce začaly psát, jestli už je zase volný a tak. Když jsem se zeptala, co to má být, poprvé mě uhodil. Pak už mě bil často, stačila maličkost. Teď už vím, že to byla hloupost, ale pořád jsem čekala, že se to nějak spraví.
Kvůli dítěti chtěla udržet rodinu pohromadě.
Chtěla jsem udržet pro dítě úplnou rodinu, tak jsem se ho snažila neprovokovat. Ale nestačilo to. Takhle to trvalo několik let. K našemu dítěti se nikdy špatně nechoval, spíš si ho moc nevšímal, všechna starost byla na mně.
Rozchod
Až jednou se mnou mrsknul o stůl a začal mě škrtit. Bylo mu úplně jedno, že to vidí naše dítě. Strašně křičelo a mně došlo, že udržovat takovou rodinu nemá cenu. Sebrala jsem odvahu a řekla mu, ať odejde, že je konec. Naštěstí byt, ve kterém jsme bydleli, je můj, zdědila jsem ho po babičce. Partner se začal omlouvat, pořád mě přemlouval, dokonce se začal líp chovat. Ale já jsem neustoupila. Takhle to trvalo další rok, pořád jsem trvala na tom, ať se odstěhuje, že náš vztah skončil, ale on se stěhováním pořád otálel, i když už s námi moc času netrávil.
Vydírání
Po roce jsem jednou přišla z práce, a nebyl tam ani on, ani jeho věci, ani naše dítě. Byla jsem úplně v šoku, zoufalá, několik dní jsem vůbec nevěděla, kde moje dítě je. Policie mi nepomohla, měl stejné právo na dítě jako já. Nakonec se mi přihlásil a prohlásil, že bude chtít dítě do své péče. Měla jsem hrozný strach, ale tušila jsem, že je to jenom nátlak na mě. Že by se ve skutečnosti nedokázal a nechtěl o dítě trvale starat. Taky když došlo k soudu, nakonec nic takového nechtěl. Dítě jsem dostala do péče já.
Dneska bydlím sama s dítětem. Bývalý partner honí ženské a o nás se nezajímá, občas se dozvím, že o mně někde něco vykládal, ale už je mi to jedno. Moje okolí už teď ví, jak to je, předtím jsem to nikomu neřekla, až když odešel. V nich mám oporu a jsem na sebe vlastně docela pyšná, že jsem to sama dokázala.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
