Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Stále miluji bývalého přítele. Děti jsou pro mě vším, ale chystám se je opustit

Rozhodla se, že bude myslet hlavně sama na sebe.
Rozhodla se, že bude myslet hlavně sama na sebe.
Zdroj: Shutterstock

Po nešťastné lásce, které bránila přítelova matka, jsem se seznámila se současným manželem. Založili jsme spolu rodinu a žijeme normální, relativně spokojený život. Nedávno jsem ale potkala bývalého přítele. Nyní žije v cizině, kde je velmi úspěšný. Začali jsme si psát. Před pár týdny mi napsal, že kdybych neměla děti a manžela, odvezl by si mě s sebou. Začínám čím dál vážněji uvažovat o tom, že od rodiny odejdu.

 

Velká láska

Kdysi jsem prožila velkou lásku, ale bohužel jsme spolu nemohli zůstat. Jeho matka byla natolik proti tomu, že to nebylo možné. Mého přítele citově vydírala, hrozila zhoršením zdravotního stavu (byla už tehdy dost nemocná), říkala, že ji bude mít přítel na svědomí. Přitom nebyl ani tak problém ve mně konkrétně, ale v tom, že jeho matka prostě chtěla mít svého syna jen pro sebe a žádná dívka jí nebyla dost dobrá. Nakonec jsem ustoupila, nechtěla jsem příteli přidělávat starosti, byl z celé situace zoufalý, nechtěl se mě vzdát, ale samozřejmě ani ublížit matce, s kterou byli od jeho dětství jen sami dva. Jeho otec zemřel, když byl přítel ještě malý, a matka už se znovu nevdala a žila jen pro syna. To také neustále zdůrazňovala, jak mu obětovala celý život. 

Normální život

Takže jsme se nakonec rozešli, i když jsem v duchu cítila, že to byl ten pravý a že už nikdy nikoho takového nenajdu. Po čase jsem se ale seznámila se svým současným manželem. Bylo mi s ním fajn, byl hodný a rodinný typ, ale rozhodně to pro mě nebyla taková láska jako s mým bývalým přítelem. Ale viděla jsem v něm šanci mít rodinu, domov, posunout se od nešťastné lásky a začít žít normální život. 

Stereotyp

Takže jsme se celkem brzy vzali a narodili se nám rychle za sebou dva kluci, s kterými jsem teď na rodičovské dovolené. Postavili jsme si domek, na který splácíme hypotéku, ale manžel hodně pracuje a rodinu dokáže zajistit. Ale náš vztah už je hodně stereotypní, je to takové normální soužití, řešení běžných problémů, máme radost z dětí, to ano, ale mezi námi už žádná jiskra není, ostatně nikdy to v tomhle směru moc žhavé nebylo. Manžel se zdá, že je spokojený, ale já mám čím dál silnější pocit, že je to nuda, která mě ubíjí.  

Zdroj: shutterstock

Nečekané setkání

Navíc jsem zcela nečekaně před půlrokem potkala svou bývalou lásku. Neslyšela jsem o něm po našem rozchodu celé roky, a najednou jsme se potkali v našem rodném městě, kam jsem jela něco vyřídit. Vůbec jsem to nečekala, byla jsem úplně v šoku. Byl pořád stejný jako tenkrát. Pozval mě na kávu a strávili jsme dvě hodiny povídáním. Jeho matka zemřela a on zkusil štěstí v zahraničí, kde se mu povedlo vybudovat prosperující firmu. Do Česka už prakticky nejezdí, tohle byla výjimka, protože řešil nějakou obchodní záležitost. 

Nový život

Cítila jsem, že ta přitažlivost a porozumění vůbec nezmizely. Bylo mi jasné, že on je můj osudový muž, ne můj manžel. Rozloučili jsme se ve vší slušnosti, ale od té doby si píšeme, i když on je už zase zpátky ve svém novém domově. Strašně mě to nabíjí, připadám si zase jako žena žádoucí a obdivovaná. Ale před pár týdny mi napsal, že kdybych neměla děti a manžela, odvezl by si mě k sobě a začali bychom konečně spolu nový život. Vzhledem k tomu, jaké zázemí tam má, jak je zajištěný, by mě čekal opravdu pohádkový život, ve kterém už bych nemusela řešit žádné běžné problémy, práci, a jen si užívala cestování se svou láskou po celém světě. 

Vlastní štěstí

Od té doby nad tím pořád přemýšlím. A čím víc o tom přemýšlím, tím víc mám pocit, že bych pro něj dokázala opustit i svou rodinu. Svoje děti miluju a jsou pro mě vším, ale říkám si, že musím myslet taky na sebe. A já nechci strávit celý život s manželem, s kterým jsem víceméně už jenom kvůli dětem. Navíc jsem si jistá, že moje tchyně by mě v péči o děti dokázala dobře zastoupit. Kluky miluje a oni ji mají taky moc rádi. Zatím jsem se ještě úplně nerozhodla, jak to udělám, nesvěřila jsem se ani svojí nejlepší kamarádce. Je mi jasné, že mě všichni odsoudí, že jsem sobec. Ale já musím myslet i na svoje štěstí, ne?

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky