Společné bydlení vypadá romanticky, ale nese s sebou i spoustu nepříjemného zařizování a rozdělení práce. Inspirujte se v galerii!
Každý po svém
Tři roky zpátky jsem si myslela, že jsem vyhrála v loterii. Měla jsem partnera, se kterým jsem čekala miminko. Na roli maminky jsem se těšila, ale přítel to neustál a závazek mu přerostl přes hlavu. Občasný marihuanový dýchánek jsem byla ochotná tolerovat, ale během mého těhotenství se situace výrazně zhoršila a on skoro všechen čas trávil s kamarády a domů se vracel odporně načichlý. Po porodu sice projevil nadšení, ale veškerá starost o dítě i domácnost padla na mě. Čím víc jsem potřebovala pomocnou ruku, tím víc se mi vzdaloval.
Pád na dno
Hádky se kupily a první facky na sebe nenechaly dlouho čekat. Všechno hezké se z našeho vztahu vytratilo, ale já si i tak několik měsíců nalhávala, že je to jen špatné období, které musím překonat. Nechtěla jsem odejít kvůli synovi a s čím dál větší pravidelností jsem nastavovala tvář, aby si přítel mohl zvýšit sebevědomí. Mým rodičům nakonec došla trpělivost a táta si pro mě přijel. Sbalil mi jen nejnutnější věci a odvezl mě se synem k nim domů. Nikdy nezapomenu na ztrápený výraz mé babičky, když mě poprvé od návratu viděla. Měla jsem 39 kilo, v obličeji byly vidět stopy po soubojích a v ruce jsem sotva udržela osmiměsíčního synka.
Bude líp
Dnes už jsem zase šťastná. Vím, že je těžké od tyrana, který se nebojí použít fyzické násilí nebo psychický nátlak, odejít. Ale stojí to za to. Není třeba se bát, že by vám dítě vzal. Střádejte důkazy, ať máte v ruce proti němu zbraň. Já jsem znovu našla lásku a fungujeme jako spokojená rodinka. Tisíc díků by nestačilo na to, abych vyjádřila, jak šťastná po boku svého muže a náhradního tatínka mého syna jsem.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
