Nikdo není dokonalý, ale s pár chytrými tipy, které najdete v galerii, se tomu můžete přiblížit.

Konec

Příběh se začal psát před devíti lety. Seznámila jsem se s fajn klukem a stali se z nás velmi dobří a blízcí přátelé. Dlouho mě uháněl a přemlouval, ale já si nebyla jistá, jestli zrovna jemu chci dát své srdce. Po pěti letech jsem zariskovala a začali jsme spolu chodit. Tři roky jsme spolu randili, ale nežili jsme spolu. Tak dlouhé oťukávání už mi přišlo podezřelé a nakousla jsem téma společného bydlení. Když přišlo na lámání chleba, rozešel se se mnou. Nechápala jsem to. Všechno bylo zalité sluncem a najednou se rozhodl to utnout a jít si svou vlastní cestou. Poslal mi trapnou smsku a myslel si, že tím to skončí. Když druhý den přijel, aby mi vrátil moje osobní věci, které jsem měla u něj, a vzal si ode mě ty svoje, s ničím mi nepomohl, celou dobu seděl v autě a na očích měl sluneční brýle, abych náhodou neodhalila, že cítí smutek nebo snad nejistotu.

Zvrat

Pár týdnů po rozchodu jsem zjistila, že jsem těhotná. I přes všemožnou ochranu včetně hormonální antikoncepce, kterou jsem brala poctivě po celou dobu našeho vztahu, jsem nemohla výsledku testu uvěřit. Váhala jsem, ale dítě jsem si nakonec nechala. Odstěhovala jsem se od rodičů, našla si byt a jemu nic neřekla. Tolik mi ublížil, že ho ve svém životě nechci ani jen na chvilku, aby viděl svoji dceru. Stále častěji si ale říkám, že jsem se neodstěhovala tak daleko, aby se to nedozvěděl. Navíc jsem v kontaktu s mnoha lidmi, kteří znají nás oba. Rozchod mi otevřel oči a dnes už vím, s jakou krysou jsem žila. Představa, že o dítěti ví a dělá mrtvého brouka, mi obrací žaludek naruby. On se umí velice dobře přetvařovat a budit v ostatních lidech dojem, že je téměř perfektní. A pokud už nějakou chybku má, je to jen malá osobnostní výstřednost, která ho dělá ještě více neodolatelným. Za zavřenými dveřmi je to ale arogantní zmetek, co se nezdráhá jít přes mrtvoly.

Váhám

Ani nevím, proč jsem si malou nechala. Živořit z rodičovského příspěvku není zrovna med a beztak většinu času zpytuji svědomí. O tom, že by jsme jí počali z lásky, nemůže být řeč. Neustále se do mě navážel, že jsem frigidní, a tak jsem se mu občas podvolila. Za svou holčičku bych položila život. Pro mě je ale bývalý partner jen dárce spermatu a člověk, který by do jejího života zasahovat neměl, ale je to její otec. Jen se bojím, že pokud mu to řeknu osobně a zjistím, že už to dávno ví, budu muset spolknout další dávku hořkosti.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.