Ondřej (32): Žena mne zneužila jen kvůli otěhotnění, k dceři mě teď nepustí

Milostné hrátky se do vztahu budou vracet několik týdnů.
Milostné hrátky se do vztahu budou vracet několik týdnů.

Začnu klasicky. Jmenuji se Ondřej a je mi 32 let. Nevzpomínám si, že bych se ženě něčím zprotivil. A stejně stojím stranou všeho dění a moc mne to mrzí! Proč mi to ta ženská dělá?

Změny po porodu se netýkají jen žen, ale celé rodiny. V galerii najdete ty nejzásadnější.

Varování

Dítě jsme plánovali, ale dlouho se nedařilo. Když žena konečně překonala první trimestr, byl jsem štěstím bez sebe. Měsíce očekávání si užívala plnými doušky a já se tetelil blahem. Po porodu ale přišla ledová sprcha. Přečetl jsem a vyslechl desítky příběhů, jak je muž v mžiku na druhé koleji. "Absurdní," říkal jsem si. Teď prožívám peklo a žárlím na vlastní dítě. Jsem rodič stejným dílem jako Martina, ale moje pravomoce jsou proti těm jejím hodně osekané.

A gazela je pryč

Začnu tím nejpovrchnějším problémem. Přibrala. Ne doporučovaných patnáct kilogramů, ale neskutečných třicet. Něco málo nechala v porodnici, ale od té doby se ručička na váze drží na stejných číslech. Zpětně si uvědomuji, jak se přecpávala a všechno svalovala na těhotenské chutě. Kysané zelí s kečupem, tabulky čokolády slepené vrstvou jahodové marmelády, míchaná vajíčka s broskvemi a nepočítaně housek se sádlem a paštikou. Tenkrát jsem ji nedokázal zastavit. Nosila pod srdcem naše dítě. Dnes se mi z pneumatik kolem pasu dělá nevolno. Kdyby aspoň měla snahu, dal bych jí čas na změnu.

Nový vesmír

Mnohem toxičtější podloží je ale přímo v našem vztahu. Od porodu mluví jen o dceři. Malá je středobodem našeho vesmíru, ale já mám pořád co říct, zajímám se o cestování, o politiku, rád se bavím o sportu, o práci nebo o filmech. Každý můj pokus o změnu tématu nechá bez povšimnutí a dál řeší miminkovské problémy. Už mám dost debat o přebalování, návštěvě pediatra a stříhání nehtíků. Jsem dospělý a umím svou lásku a pozornost rozdělit poctivě mezi svou ženu a dceru.

Bezpečná vzdálenost

Nejhorší ze všeho je, že nejsem hoden být dceři otcem. Jakmile se přiblížím, číhá žena jako naštvaný buldok, pozoruje každý pohyb a neustále mě opravuje. Špatně ji držím, pomalu přebaluji, na procházkách volím nezajímavé okruhy. Moje snahy končí hádkou a žena s dcerou odchází uraženě do vedlejšího pokoje. Nepříčetné a hysterické scény už ani nepočítám. Nevěřím tomu, že by to po půl roce od porodu byly hormony. Prozatím by měla lékařskou pomoc hledat jen ona, ale brzy ji budeme potřebovat oba.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky