Milá Silvo,

gratuluju vám, máte zřejmě hezký a fungující vztah. Tak si ho nenechte zkazit! I když reakce, které jste ve svém okolí sklidila, dokážou naštvat a otrávit. Bohužel, všechno neobvyklé je některým lidem podezřelé. A žena s výrazně mladším partnerem zatím v našich končinách trochu neobvyklá je. Jenže – co je vám do pár omezenců s předsudky? Nežijete proto, abyste takovým lidem dělala radost. (Naštěstí nejsou ani u nás v Čechách všichni takoví.)

Tím nechci tvrdit, že vztah s mladším mužem je bez rizik. Ještě se k ním dostaneme. Ale pokud funguje, tak co? Nějaké úsměšky okolí jsou sice nepříjemné, ale nepodstatné. Spíš bych na vašem místě řešila jiné věci. Plánujete společnou budoucnost, nebo zatím necháváte věcem volný průběh ? Máte jasno v otázce dětí? To jsou potenciální zdroje problémů v budoucnosti. Pokud je máte vyřešené nebo pro vás nehrají roli, není čím se trápit.

Trocha teorie: Na čem stojí fungující vztah?

První podmínkou je, aby se partneři navzájem přitahovali a měli se rádi. To u vás platí.
Druhá podmínka: Aby se shodli v zásadních názorech na život a respektovali se v tom, v čem se neshodnou. To snad ve vašem vztahu také celkem funguje.
Třetí podmínka, ale ne nezbytná podmínka je, aby mezi partnery nebyly nepřekonatelné kulturní, sociální, náboženské... rozdíly. Zdůrazňuji nepřekonatelné, protože při vzájemné toleranci se dá vyřešit skoro všechno, jen to může být náročné. Sem spadá i velký věkový rozdíl. Ale je nepřekonatelný? Promítá se nějak do vašeho soužití, máte s ním Vy sami nějaký problém? Zdá se, že ne.

Věk zdaleka neznamená jen počet let. Někdo působí a chová se už ve 30 jako „fotr“, někdo je ještě v 70 vitální podnikavec, který funguje a myslí jako padesátník. Je v tom kombinace genetiky, celkového zdraví, životního stylu a „mladší nebo starší“ mentality. Medicína na základě toho rozlišuje několik „druhů věku“ u každého jednotlivce:

1/ kalendářní věk: kolik let nám je podle data narození
2/ biologický věk: jak opotřebovaný (zachovalý) je náš organismus a jednotlivé orgány
3/ mentální (psychologický) věk: jak starý je náš mozek a psychika: na kolik se cítíme, jak uvažujeme, jak pružné máme myšlení apod.

Věkový rozdíl má také odlišný význam v různých fázích života. 15 let je dramatický rozdíl v dětství a mládí, v dospělosti se často stírá a může znovu nabývat na významu ve starším věku: Představte si třeba dvouletého chlapečka a 17letou slečnu. Nebo 65letého muže s 80letou partnerkou. Tam už je ten věkový rozdíl zase pořádně znát. Ale někde mezi 25 a 50 lety se rozdíly v kalendářním věku smazávají, důležitější je právě biologický a mentální věk obou partnerů. V tomto životním období se tak mohou dva lidé, které od sebe dělí 15 let, výborně doplňovat. Což je i váš případ: hodíte se k sobě, máte shodné zájmy, podobné životní tempo. Vy jste ve skutečnosti výrazně mladší (biologicky, psychologicky) než tvrdí vaše občanka, takže proč byste si neměla rozumět s mladším partnerem?

A proč by neměl on chtít právě vás? Mnoho mladých mužů dává přednost zralejším ženám, protože oceňují jejich zkušenosti, nadhled a toleranci. Nemusí to hned znamenat, že si hledají náhradní matku nebo že mají nějaké freudovské komplexy. Ženy ve středním věku jsou často velmi atraktivní a svým způsobem zajímavější než mladé holky (kterých se tímto nechci dotknout:-) Není divu, že o ně mladší muži stojí.

V čem je tedy problém? Proč tradiční zkušenost takové vztahy odmítá, proč od nich rodiče své děti odrazují? A proč - když už - se věkový rozdíl akceptuje jen obráceně: mladší žena, starší muž? Není to jen přežitek, má to své biologicko-historické kořeny.

A proč by neměl on chtít právě vás? Mnoho mladých mužů dává přednost zralejším ženám, protože oceňují jejich zkušenosti, nadhled a toleranci. Nemusí to hned znamenat, že si hledají náhradní matku.

Především je tu otázka potomků: muž je plodný mnohem déle než žena, takže starší muž s mladou ženou může mít děti snadno, opačně to už tak jisté není. Svazek s mladší ženou byl dříve preferován také z důvodů sociálních (starší muž měl už zajištěné postavení) a psychologických (muž byl zkušenější, ženu „učil“ a formoval si k svému obrazu, jak to patriarchální společnost ráda viděla). A ať chceme nebo ne, některé z těchto důvodů tak úplně nepominuly. Například otázka dětí: problém ve vztahu může nastat, pokud mladší partner děti chce, ale žena je už mít nechce (má je z předchozích vztahů), nebo nemůže (věk, zdravotní stav). Najednou se tak jejich zájmy rozchází a muž v touze po rodině může odejít za „perspektivnější“ partnerkou. Nebo důsledky věkového rozdílu ve starších letech: ve 40 je všechno O.K., v 50 to ještě jde, v 60 se může stát, že 45letému muži už nebudete stačit (v atraktivitě, životní energii, sexu, zdraví...).

Děti a budoucnost jsou tedy dvě hlavní úskalí vztahu s mladším mužem, která byste měla promyslet: Chci ještě mít děti? Chce je (bude je možná časem chtít) on? Jsem připravená stárnout vedle něho, počítám s problémy, které časem mohou nastat? Včetně toho, že mě jednou třeba opustí, až já už budu unavená, stará, nemocná? I sebecharakternější muž to může udělat, jistotu nemáte nikdy a s nikým. Čímž vás nechci strašit ani odrazovat, jen upozornit na možná rizika. Pokud s nimi počítáte, je všechno v pořádku.
Ve srovnání s tím jsou nějaké předsudky a úsměšky okolí opravdu jen malicherná drobnost.

Takže: Vykašlete se zcela plánovitě na to, jak se na vás lidé tváří. Cizí lidé vám mohou být ukradení a svým známým dejte čas, aby si na váš vztah zvykli. Já sama znám několik takových párů a probíhalo to vždycky podobně: zpočátku údiv (posměch, nedůvěra), časem tolerance. Nebo nezájem, což je taky normální. Vydržte a uvidíte, že i kolem vás se to časem uklidní.

Ať vám to vyjde.