Život je plný radostí i starostí. Nenechte se jím semlít a soustřeďte se na sebe. Tipy, co stihnout do padesáti let, najdete v galerii!

Krok vedle

Celé moje manželství byla chyba. Ze všech stran jsem poslouchala, ať se tak narychlo nevdávám, ale já jsem si nedala říct. Nebrala jsem si ho z lásky, ale potřebovala jsem nutně zacelit šrám po dramatickém rozchodu s bývalým přítelem, který mě podvedl s kamarádkou. Touha demonstrovat lásku mě hnala před oltář vší silou. Bohužel jsem přehlédla drobné signály, které mě měly varovat a přinutit ze svatby vycouvat.

O holi

Dům, děti a kopa starostí. To byl můj život s Jozefem. Bylo mi 38 a prodělala jsem zánět mozkových blan. Můj zdravotní stav byl tak vážný, že jsem několik týdnů ležela na jednotce intenzivní péče a s každým dnem se šance na návrat k normálu snižovaly. Z nemocnice jsem odcházela o holi a s žádankou na invalidní důchod. Po velmi ponižujících vyšetřeních a stáním před komisí, která dlouze debatovala, jak moc jsem životaschopná, mi přiklepli příspěvek a zařadili mě do prostřední kolonky. Musela jsem si tedy hledat práci na poloviční úvazek. Po mnoha měsících doprošování jsem se konečně dočkala. Zavolali mi z banky, že na oddělení exekucí mají volné místo na odpolední směny. Nemohla jsem si vybírat, a tak jsem nadšeně přikyvovala. Časem jsem se oprostila od toho, co skutečně dělám. Dluhy a problémy druhých jsem si přestala brát k srdci a vnímala to jako rutinní kancelářskou práci.

Jsem tam taky

Jenže pak mě do očí uhodilo povědomé jméno. Byla jsem to já. Obálky se kupily a já nemohla uvěřit. Když vyplula pravda na povrch, podlomila se mi kolena. Manžel si na mě bral úvěry u nebankovních společností a jednal mým jménem. Ze svého platu nezvládal splácet a dluhy se táhly za mnou. A to jsem myslela, že to nejhorší období v životě už je za mnou.

Na dobré cestě

Do týdne už jsme podepisovali rozvodové papíry a já se připravovala na život samoživitelky. Měla jsem strach, ale mám i dost ostré lokty, abych se dokázala s nástrahami poprat. Po půl roce jsem nabrala druhý dech, děti si našly brigádu a já postupně splácela dluhy, které se mnou měly jen pramálo společného, každý den si odseděla čtyři hodiny v kanceláři a začala pomalu zapomínat na dávné křivdy. Finanční problémy jsem se snažila držet pod pokličkou, ale pár detailů se mezi lidi i tak dostalo. Pravidelně jsem měla od klientů na talíři, ať je nepoučuji o gramotnosti, když sama se topím v dluzích. Marná snaha vysvětlovat jim, jak se to všechno stalo. Domů jsem se vracela s brekem a děti nevěděly, co si se mnou počít. Chodila jsem jako tělo bez duše. I když jsem s pohnutým zdravím a závazky po manželovi vedla spořádaný život, tíha jeho podvodů mě dusila.

Jde o život

Byla jsem ochotná snést hodně, ale výhružky ne. Pravidelně jsem byla terčem nemístných narážek, mívala jsem lístečky za stěrači, potkávala jsem ty samé lidi. Došlo to tak daleko, že jsem se pro pocit bezpečí obrátila na policii. Ani ta mě ale nedokázala ochránit a já se bála jít i přes ulici do večerky. Kauzu vyřešil nepromyšlený telefonát: "Jseš v tom až po uši, dobře víš, jak v tom chodit. Tak nám tu exekuci nějak smázni, jinak si na tebe počkáme. Mám lidi postavený na všechny strany, nesnaž se nás obejít. Kdo zabije jednou, zabije i podruhý." Telefon byl samozřejmě sledovaný a velice rychle se podařilo vypátrat pachatele. I když vím, že je za mřížemi, pocit strachu mě svírá a paralyzuje i po roce a břemeno manželovy zrady je čím dál těžší.