V každém vztahu panují jiné hodnoty a priority. Nikdo není dokonalý, ale s našimi tipy, které najdete v galerii, budete hodně blízko!

Jako v pohádce

Jmenuji se Nina a je mi 49 let. Rodiče byli hodní, ale velice přísní. Každý pokus o vynucování nebo brek smetli ze stolu s tím, že musím začít sama u sebe. A tak je tomu i teď v mém vyprávění. Manžel mi dal totiž lekci, na kterou jen tak nezapomenu.

Brali jsme se před třiceti lety. Byla to ohromná vesnická svatba, pozvali jsme široké příbuzenstvo a spoustu kamarádů, před kostelem stály hloučky babek a tetiček, které nás znaly od dětství. Tenkrát všichni obdivovali, jak jsem krásná. Byla jsem štíhlá, usměvavá a šťastná. Jak roky plynuly, zaúřadoval stres, do vztahu se vkradla rutina a tělo poznamenaly dva těžké porody. V mládí jel metabolismus na plné obrátky a bylo víceméně jedno, jak moc jsem si dopřávala. I přes kopy sladkostí jsem byla jako lunt a o své křivky se nemusela bát. Manželství jsem prožívala velmi intenzivně a považovala ho za nejkrásnější období v životě. Ivan byl pro mě i po letech vysněným princem, tím nejlepším z nejlepších. On o mě ale zřejmě tak dobré mínění neměl.

Tušení

Blížilo se naše třicetileté výročí a já začala spřádat plány, co bychom mohli podniknout. Do oka mi padly termální lázně. Zarezervovala jsem hotel a letenky a začala se těšit na pár dní romantiky. Týden před odjezdem se vrátil z práce s velkým zpožděním. Racionální uvažování bylo rázem fuč a já okamžitě pojala podezření na milenku. Určitě si chtěl ověřit, jsem-li pro něj to nejlepší. Moje tušení podpořil dobrou náladou a spoustou energie. Nebylo pochyb. Večer se ale převlékal do pyžama a nevědomky ukázal od ramene po loket zavázanou paži. "Co se ti stalo? Jsi v pořádku?" "Neměj obavy. Nic to není, puso!" Přitulila jsem se k němu do koutku a zastyděla se za své podezřívání.

Spolu

V den D mě od rána rozmazloval. Vstal dřív, aby udělal moje milované lívance, do práce mi poslal květiny a o pauze na oběd se objevil v mé kanceláři. Bylo to dokonalé. Jen co jsme usedli do restaurace a objednali si, zamilovaně na mě mrknul a sundal si sako. Ruku už neměl v obvazech a zpod rukávu bylo vidět tetování. Zvedla jsem obočí a pohledem ho vyzvala k vysvětlení. Přisedl si a nadšeně mi výtvor ukazoval. Z tašky vyndal desky s mou fotografií těsně před svatbou a přiložil si ji k ruce. "Vidíš? Povedlo se to. Měl jsem strach, ale klaplo to. Takhle tě budu mít u sebe navždycky. Doufám, že se ti to líbí a chápeš, co k tobě skutečně cítím."

Kdysi dávno

"Vždyť takhle už vůbec nevypadám." Hlava mi klesla a zapečené těstoviny jsem nechala bez povšimnutí. Předlohou mu totiž byla fotografie stará přesně třicet let. V té době jsem měla gazelí nohy a o čtvrt metráku méně. Chce, abych tak zase vypadala? Žiju v jeho představách, protože skutečnost stojí za houby? Je se mnou jen ze setrvačnosti? Mám se bát? Proč si se mnou nepromluvil nebo mi kila nevytkl? Na potkání všem svým přátelům nové tetování ukazuje. Já stávám pár kroků za ním a jen mlčky pozoruji rozporuplné reakce. Jako by si všichni do jednoho mysleli to samé - podpásovka a ten nejhloupější způsob, jak dát ženě najevo, že ztloustla.