Já děti mít můžu, ale muž je neplodný. Byli jsme z té zprávy zdrceni, otřásla naším vztahem, ale časem jsme se s tím vyrovnali a začali uvažovat o adopci.

Jenže manžel nakonec couvl. „Výchova je jedna věc, genetika druhá, a právě genetika je silnější než výchova,“ řekl mi během jedné z mnoha debat. „Nikdy nevíš, co z takového dítěte vyroste, když neznáš jeho rodiče. Je to riziko a já do toho nejdu. Bylo by to nezodpovědné. Navíc si nejsem jistý, zda bych to dítě dokázal milovat.“ Přišla jsem s nápadem, že bychom mohli mít dítě, které by bylo alespoň z poloviny naše. Umělé oplodnění spermatem od anonymního dárce. Dárci spermatu přece podstupují genetické testy, musí být zdraví, a pokud vím, lékaři mohou najít i takového, který by se manželovi podobal.

Ale ani tento návrh se manželovi nelíbil, i když ho zpočátku nezamítl. Prý o tom bude uvažovat. Takže uvažoval a konečná odpověď zněla – v žádném případě!

„Nejsme jediný bezdětný pár na světě,“ řekl mi. „Můžeme se věnovat jiným činnostem, které náš vztah naplní. Jsou snad všechna manželství, která mají děti, šťastná? Rozhodně ne…“

Manžela napadlo, že můžeme chovat psy nebo koně, popřípadě cestovat po světě, jsme na tom ekonomicky dobře, jenže já nechci koně, jednoho psa máme, a to mi stačí, nejsem žádný dobrodruh, který prahne po stále nových a nových zážitcích, a vždycky jsem byla spíš rodinný typ.

Jsem z celé té situace nešťastná. Představa, že nebudu mít nikdy děti, mě ničí. Manžela mám ráda, nechci ho opustit, ale přesto se mi do hlavy vkrádá myšlenka, zda bych nebyla šťastnější, kdybych měla dítě, i kdybych ho vychovávala sama.

Květa, Český Krumlov

NÁZOR PSYCHOLOGA

PhDr. Petr Šmolka

S manželstvím máme spojena různá očekávání. V těch základních bychom měli být zajedno. Zhruba 15 % párů má s otěhotněním potíže, někdy tak fatální, že jim není přáno být biologickými rodiči. Když pak jeden z partnerů dítě chce a druhý ne, je těžké hledat kompromis.

K dispozici jsou tři scénáře, všechny rizikové. Jeden si prosadí svou, druhý se podvolí (neměl by se k tomu rozhodnutí už nikdy vracet a vyčítat). Třetí variantou je rozchod. Platí však pravidlo: „Když něco nefunguje, zkuste něco jiného!“ Nemůžete se shodnout na adopci nebo na umělém oplodnění? Co zkusit pěstounskou péči? Třeba by manžel zjistil, že si umí oblíbit i dítě, které nemá jeho genetické vlohy. Nebo byste naopak zjistila, že jste si navykli na bezdětnost.