Irena byla od dětství velká bojovnice za spravedlnost. Chránila slabší a pomáhala jim, ve škole se párkrát i poprala, když bránila spolužáka, kterého několik dětí šikanovalo. Vždycky jsem na ni byla hrdá. Navíc byla všestranně nadaná, i když volba nakonec padla na filozofickou fakultu, kde začala studovat etnografii. Nejvíc ji zaujala Afrika, kromě studia zaniklých kultur kontinentu se začala zajímat také o současné dění.

A právě v té době se seznámila s Tadeášem, který studoval dějiny a velmi se angažoval v různých hnutích. Duha, Greenpeace a další, ani nejsem schopná je všechna vyjmenovat. A právě tohle Tadeášovo vášnivé zaujetí Ireně nesmírně imponovalo. „On je jedinečný, mami, a právě lidé, jako je on, mohou náš svět změnit k lepšímu,“ horovala.

Irena se do Tadeáše zamilovala až po uši. Nadšeně se účastnila všech aktivit, které ta sdružení, jejichž členem byl, pořádala. Sbírky, charitativní koncerty, přednášky.

Stejně jako Irena, je i Tadeáš doslova posedlý Afrikou. „Tam je třeba pomáhat, je třeba naučit tamní obyvatele hospodařit s půdou, naučit je třídit odpad a chránit životní prostředí,“ líčila mi nadšeně, co všechno musí mladí čeští studenti pro Afriku udělat. A tak se nakonec oba vykašlali na studium.

„Odjedeme do Afriky, mami, je nás padesát. Pomůžeme čistit zaneřáděné řeky, naučíme místní, aby tam neházeli plasty.“ Takže pojedou zachraňovat Afriku. A přitom i tady je spousta práce! „Budeme tam tak dlouho, jak bude třeba. Je třeba bojovat za lepší svět, za životní prostředí, a je jedno kde,“ řekla mi na letišti. A mě se zmocnil zvláštní pocit, že ji vidím naposled…

Kateřina, Znojmo

NÁZOR PSYCHOLOGA

PhDr. Petr Šmolka, psmolka@volny.cz

Vážená paní, vaše dcera se nezbláznila. Jen si zvolila cestu, která ve vás vyvolává oprávněné úzkosti. Rozhodla se páchat dobro, vybrala si dle toho studijní obor i partnera. Diskutabilní je snad jen to, zda se neměla nejprve snažit dokončit školu. Dovedu si představit, že a proč vás její rozhodnutí netěší. Naštěstí jste natolik moudrá, že jste se neuchýlila k zákazům a marným ultimátům. Pak by totiž pravděpodobnost, že ji „ztratíte“ byla mnohem vyšší než nyní. Šance vycestovat v tak velké skupině podobně smýšlejících vrstevníků by se již nemusela opakovat.

Díky sociálním sítím byste o kontakty přijít nemusely, jen byste ji do nich neměla příliš nutit.

I tu školu možná dokončí po návratu. Naštěstí se zajímá o etnografii, a ne třeba o astronomii. Pak by mohla přijít s nápadem, že si pořídí jednosměrnou letenku a bude osidlovat Mars.

Zaznamenala: Dagmar Morenová a Tereza Lokajíčková