V galerii najdete doporučení, na jaké peněžní dávky máte nárok.

Ve 14 letech jsem se po jedné vyhrocené události rozhodla odejít do dětského domova. V té době jsem se také seznámila s budoucím otcem své dcery Ellen. V 19 letech jsem otěhotněla, ale partner nás opustil a alimenty neplatí. Měla jsem obrovské štěstí na „svůj“ dětský domov v Plané. Ale vím od přátel, že v některých domovech se přípravě na dospělost nikdo nevěnuje, a to je pak obrovský problém. Bez dlouhodobé přípravy se do reálného života odejít nedá. Nikdo se totiž nestane dospělým ze dne na den.

Pro mě je můj dětský domov v přípravě na dospělost tím nejlepším, co mě v životě mohlo potkat. Podpořili mě v největším rozhodnutí – nechat si Ellenku, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Mohla jsem tam s ní rok zůstat, pomáhali mi s péčí o ni, s hlídáním, když jsem si potřebovala zařídit potřebné věci na úřadech.

Mohla jsem tam s dospělými otevřeně mluvit o svých obavách a o budoucnosti. Dodnes se na ně mohu s čímkoli obrátit. Naučili mě i řadu praktických věcí – například jsme měli zajímavý seminář o finanční gramotnosti a jako jeho úspěšná účastnice si teď mohu zdarma udělat řidičák. To vše je podpora, která mi nesmírně pomáhá nastartovat nový život.

Při odchodu z domova dostává podporu každý. Já jsem dostala 25 000 Kč a k tomu postel, stůl a lednici. Přikoupila jsem si pračku, velkou skříň… Nezačaly jsme s Ellenkou od nuly.

Každý si ale pomoci nechce nechat. Znám i takové, kteří už v dětském domově říkají, že hned jak odejdou, skončí se školou a půjdou na pracák. Že nic nemá smysl. Důležité je ale dostat šanci postavit se na vlastní nohy a žít dobrý život. Pak už je na každém, zda ji využije.

Dělám všechno pro to, abych se o sebe dokázala postarat. A navíc je pro mě velkou motivací Ellenka. Nejdůležitější člověk na světě…

Bára, 21 let, Neratovice

NÁZOR PSYCHOLOGA

Mgr. Josef Smrž

V dětských domovech se často setkáváme s dětmi, jejichž rodiče, již od jejich raného dětství, nedokázali vnímat jejich potřeby. Takovéto narušení citového pouta mezi rodičem a dítětem znamená pro dítě narušení bezpečí světa a vnímání sama sebe. I když se o tomto tématu mezi odborníky hodně mluví, stále se nejedná o obecně přijímanou „diagnózu“, která by umožňovala dostatečnou psychologickou podporu takovým dětem. Příběh Báry ukazuje, jak je taková pomoc důležitá, když se dítě při odchodu z dětského domova ocitá ve světě nejistoty a nástrah. Je tedy nezbytné, aby takovou podporu mohlo dostat každé dítě v dětském domově díky psychologovi, který s ním bude pracovat. Bude ho moci ve spolupráci s dalšími odborníky co nejvíce na možná nebezpečí připravit, aby se ve venkovním světě nepropadlo na dno.

Autor: Tereza Lokajíčková