Nevěrníci vykazují stále ty samé rysy. Nahlédněte do galerie a odhalte poměr dřív, než přijde zklamání.

Jmenuji se Anna a manžel mi dal ke kulatinám ten nejkrásnější dárek - prozření.

Do života

Všechno začalo před osmnácti lety, kdy se nám narodila dvojčátka. Založili jsme stavební spoření a poctivě každý měsíc odkládali část platu, aby od nás jednou měly holky něco málo do života. Rostly jako z vody a s dovršením jejich dospělosti přišel z banky dopis, který nás informoval o naspořené částce. Ani jedna z dcer neměla ambice studia na unviverzitě, a tak jsme odmítli možnost prodloužení spoření o dalších pět let. Manžel peníze převedl k sobě na účet a za směšný úrok je tam nechal ležet. Měla jsem k němu naprostou důvěru a nenapadlo mě, že bych ho měla pravidelně kontrolovat nebo se ujišťovat, jestli postupoval přesně podle plánu.

Času dost

Měsíc před maturitou nám Vanda oznámila, že je těhotná. Nečekala jsem, že se babičkou stanu ještě před čtyřicítkou, ale oči se mi rozzářily a zalily se slzami. Večer jsem ťukla Vojtu, aby vybral polovinu spoření. Jen něco zabručel pod vousy a šel spát. Dcera se kulatila, termín porodu se blížil a manžel s výběrem podezřele dlouho otálel. "Stejně budou první měsíce bydlet u nás, aby tě měla po ruce. Až budou řešit vlastní bydlení, dostanou od nás." Měl pravdu. Na co by si schovávali tolik peněz doma pod polštářem, když se můžou hřát u nás na účtu a čekat, až se mladá rodinka rozhodne, kde nakonec zakotví.

Tryskem

Hlídala jsem vnučku, když Vanda s Ondrou vrazili do dveří a jeden přes druhého se překřikovali. Objevili ve městě perfektní byt. Byl s terasou, s garáží a ohromnou kuchyní. Přesně takový hledali. "Dnes to končí, potřebovali bychom ty peníze ze spoření na zálohu. O zbytek se postará hypotéka. Jestli ta nabídka od vás stále platí.. ." Okamžitě jsem vytočila Vojtěcha a řekla mu, aby cestou z práce vybral peníze. Neprotestoval. Ale neukázal se čtyři dny. Marně jsme na něj čekali, marně jsme se mu snažili dovolat. V jednu chvíli jsme měli strach, jestli vůbec žije, pak nás jímal vztek, že zmařil dětem šanci na slušné bydlení.

Není tu pro tebe místo

Když se vrátil, vrhla jsem se na něj a zasypala ho dotazy. "Já už ty peníze ale dávno nemám. Investoval jsem je." Měla jsem pocit, že se ve mně rodí slova, ale nemohou ven, nebyla slyšet. Zabouchla jsem dveře a v pondělí ráno odešla do práce. O polední pauze jsem zašla na úřad a nechala si Vojtěcha proklepnout. Vlastnil byt nedaleko centra města. Zastyděla jsem se. Podezřívala jsem ho zbytečně. Koupil byt a chtěl na poslední chvíli udělat velké gesto a milé překvapení. Vydala jsem se na uvedenou adresu, abych zjistila, jestli by se tam mohlo Vandě s Ondrou a dcerkou líbit. Byl to omšelý dům, bez výtahu a s pochybnými sousedy. Prošla jsem kolem vchodových dveří a slyšela ženský hlas. Zazvonila jsem. Neměla jsem připravenou řeč ani pádné argumenty, proč se na ně dobývám. Otevřela mi spoře oděná dívka ve věku mých dcer. A nebyla sama. Další tři se na její zavolání nahrnuly ke dveřím a snažily se mě zasvětit do situace.

Vojtěch před třemi lety koupil za pár korun byt a začal ho pronajímat studentkám. Místo aby vybíral klasický nájem, nechal je platit tělem. Od té doby mám v hlavě spoustu otázek. Nezáleží mu na vlastní rodině? Kolikrát mi byl nevěrný? Nestojí o mě? Bojí se mě? Ví o tom ještě někdo?

Ještě ten večer, co jsem zjistila pravdu, jsem mu sbalila kufry a vyhodila ho z našeho společného bytu. Sama za sebe bych mu snad i odpustila, ale to, že ohrozil budoucnost našeho dítěte a promrhal peníze, na které jsme se pro jejich dobro pořádně nadřeli, nerozdýchám!