Jak by měla vypadat ideální žena, se dozvíte v galerii.

Časem jsem ovšem zjišťoval, že kromě toho, že Monika je temperamentní a výbušná, je také žárlivá! Zpočátku mi to přišlo roztomilé.

Žárlivost jsem považoval za projev zájmu o mne, snad jsem ji zaměňoval za lásku. Její projevy se však stupňovaly. Po obligátních „Kam jdeš?“, „Kdy se vrátíš?“, „Kde jsi byl tak dlouho?“, následovaly otázky: „Odkud tu ženskou znáš, když se na ni tak díváš?!“

Neznal jsem ji, jen jsem se normálně podíval na hezkou ženu, to snad dělá každý chlap. Bez jakýchkoli postranních úmyslů. To ovšem Monika nechápala. „Díval ses divně! A ona taky!“

Situace se zhoršila poté, co jsem začal pracovat jako vedoucí provozu v ženském kolektivu. Monika se vypravila zhodnotit věk, váhu, výšku a celkový zjev mých kolegyň a vybrala podezřelou potenciální favoritku. Shodou okolností mou nejbližší spolupracovnici Veroniku. Svobodná, 35 let, hezká, chytrá a energická.

Nehodlal jsem si s Verčou nic začít, měl jsem Moniku rád, ale lezla mi do mobilu, chodila mi naproti do práce, chtěla po mně, abych na ni dýchl (jestli jsem náhodou tajně nepožil alkohol), dělala mi v práci ostudu a doma věčné scény.

Když mě přistihla, jak se s Verčou venku před firmou bavím a dokonce se smějeme, v záchvatu vzteku rozmlátila půl bytu. „Však já ti tu nevěru oplatím,“ ječela. A taky oplatila.

Nechci žít s čertem. Požádal jsem o rozvod. Starší Katka se odstěhovala k otci, ale mladší Betynka je nešťastná. „Chci zůstat s tebou, tatínku,“ říká. Mám tu malou hrozně rád a jsem velmi nešťastný.

Viktor, Karlovy Vary

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Viktore, nevím sice, jak lze vycházet s čertem, zato vím moc dobře, že s chorobně žárlivou ženou se žít nedá. Není těžké pochopit, co vás k ní kdysi přitahovalo.

Především byla jiná než vaše „bejvalka“. Projevy žárlivosti nám mohou chvíli dokonce i lichotit, zvláště když se nám snaží namluvit, že „kdo nežárlí, nemiluje“. Což je výrok, po němž bychom měli brát nohy na ramena a zmizet. Nebýt Betynky, bylo by vše asi snazší. Zákonitě k vám přilnula, vy ji máte rád.

Když zůstanete, tak jí nepomůžete. Do péče ji zřejmě nedostanete; pokud je její pokrevní otec slušný muž, pak by pro ni bylo asi nejlepší, kdyby následovala svou sestru.

Žárlivost lze sice léčit, nezbytnou podmínkou je však ochota „nemocného“ léčbu přijmout. Je podmínkou nezbytnou, bohužel však zpravidla nereálnou. Připustit si, že je to především jeho problém, je pro žárlivce strašně těžké. Vždyť je tu přece další mýtus: „Kdyby neprovokoval, já bych nežárlila.“ Až na to, že provokací je už jen to, že žijete!