Vztah lze zachránit, ale musíte vědět, jak na to. Odpověď najdete v galerii.

„Miláčku, budeme si všechno říkat, nebudeme před sebou mít žádné tajnosti, viď?“ lísal se ke mně manžel a já to odkývala. Přesvědčil mě, že tak můžeme začít psát novou kapitolu našeho života, bez zátěže minulosti, za kterou uděláme tlustou čáru.

Zpočátku to připomínalo hru. „Tak kdo začne? Začni ty, dávám ti jako své ženě přednost.“ Přemýšlela jsem, zda mám začít svým dětstvím, ale manžel vyrukoval s otázkou: „Kdy jsi přišla o panenství a s kým?“ Zarazilo mě to. „V sedmnácti, se spolužákem z gymplu. A ty?“ Ale manžel moji otázku odbyl tím, že teď jsem přece na řadě já. „A jaké to bylo? Byl dobrý?“ Moje odpověď, že to za moc nestálo, ho zjevně potěšila, leč neuspokojila, protože po tom prvním přece následovali další. A tak se vyptával, kde jsem toho či onoho poznala, nejvíc ho zajímalo, jaký byl v posteli, jestli byl lepší než on, jestli jsem ho milovala…

„Ale tohle už není svěřování, to je výslech,“ namítla jsem, ale manžel mě ujišťoval, že mi pak taky všechno řekne.

Ten večer jsme se pohádali. Už jsem neměla náladu líčit mu podrobnosti svých předchozích vztahů. Navíc mě manželova milostná minulost vůbec nezajímala. Šla jsem spát s pláčem. Utěšoval mě, smířili jsme se a debatu o minulosti odložili. Pár dní jsem doufala, že navždy. Ale mýlila jsem se.

Moji bývalí milenci v manželově hlavě oživli. Při milování se náhle ten či onen vynoří: „Na koho vlastně myslíš, když se se mnou miluješ? Na toho Pepu?“ Veškerá touha ze mě vyprchala. Myslela jsem na manžela, ale on mi to zkazil! Žárlí na moji minulost, předhazuje mi dávné lásky… Do manželské poradny jít odmítá.

Vanda, Vsetín

NÁZOR PSYCHOLOGA

Tereza Lokajíčková

Žárlivost patří mezi nejzhoubnější choroby partnerského vztahu. Je zcela legitimním důvodem pro ukončení známosti, případně i manželství. Choroba je to sice léčitelná, podmínkou je však žárlivcova elementární ochota léčbu podstoupit.

Nesmyslná, o to však často úpornější, je žárlivost zpětná.

Na minulost, na předchozí vztahy, případně i na to, co si myslíme, že se druhému honí hlavou. Představa, že by partneři měli o sobě vědět úplně všechno, je sama o sobě scestná. Ve spojení s „inventurou“ předchozích vztahů a s barvitým líčením jejich průběhu nemůže přinést nic pozitivního, zato však může vše pozitivní velice rychle rozmetat.

Nikdy bychom se neměli podrobit výslechu. Dokonce i se spontánním popisem minulosti bychom měli být opatrní.

PS.: Do té poradny se Vanda může vypravit i sama.