Pokud máte podezření, že před vámi partner něco tají, najdete v galerii návod, jak přijít například na to, že žije dvojí život.

Jmenuji se Lea, dnes je mi téměř devětačtyřicet let a s Tomášem jsem se seznámila krátce po studiích medicíny. Nastoupila jsem do jedné okresní nemocnice na chirurgické oddělení. Pracovala jsem tam jen pár měsíců po promoci a primář mě už vypsal na menší chirurgický výkon v celkové anestezii. Byla jsem nervózní, opakovala si teoretický postup, nemyslela jsem na nic jiného a nevnímala okolí. Ani to, když na sál vstoupil anesteziolog. Pokračovala jsem dál v přípravě, prohlížela si rentgenový snímek a dokumentaci pacienta. Probralo mě hlasitější zvolání anesteziologa: „Dobrý den vespolek, copak to tady máme za nové, mladé a nebezpečně krásné stvoření?“ – načež mu odpověděl personál na sále: „To je naše nová paní doktorka Lea, pane doktore.“ Otočila jsem se od pracovního stolu a uviděla ho…, služebně mnohem staršího, vyššího, pohledného anesteziologa Tomáše v obležení sestřiček.

Láska ze sálu

Tomáš přiskočil hned ke mně a nabídl mi tykání, nespustil ze mě zrak, skenoval mě od hlavy k patě. Dosud jsem byla nervózní pouze z operačního výkonu, teď už i z něj. Situaci vzal do svých rukou, uvedl pacienta do celkové anestezie a vyzval mě k výkonu, přičemž mě slovně podporoval a klidným hlasem mě ujišťoval, že postupuji správně. Malý chirurgický výkon jsem úspěšně zvládla, Tomáš konstatoval, že mám velmi šikovné ruce, a že takového chirurga už dlouho nemocnice potřebovala. Pýřila jsem se pýchou a zároveň při jeho pohledu rděla a cudně klopila oči k zemi.

Tomáš se nechával vypisovat na všechny další operační výkony, které jsem vedla já, nešlo si toho nevšimnout. Cítila jsem se s ním bezpečně, začala jsem s ním konzultovat další případy, pomohl mi se zorientovat v chaosu, který panoval na oddělení. Přistihla jsem se, že se na setkání s ním těším, vnitřně se chvěju. Po večerech jsem pilně studovala odbornou literaturu, kterou mi doporučil, abych s ním mohla zase diskutovat. Postupně jsme spolu začali trávit čas i mimo nemocnici. Začali chodit na večeře, do kaváren, o víkendu jsme chodili na horské túry. Tomáš žil pro horskou turistiku a já se brzy přizpůsobila, nakoupila jsem si sportovní oblečení, vhodnou obuv, stáhla mobilní aplikaci s turistickými mapami, těšila se na každý volný víkend. Začali jsme si spolu synchronizovat služby, víkendy jsme spolu byli buď na horách, nebo v nemocnici. V létě jsme jeli na první dovolenou k moři.

Nepříjemnosti s ex

Tomáš se mi svěřil s jeho rodinnou situací. Prožíval soudní rozvodové tahanice se svou stále ještě manželkou, která rozvod protahovala. Tereza mu dělala ze života peklo, měla pořád málo, chtěla nové auto, majetek, výživné na jejich dceru dosáhlo astronomické částky. Musel prodat svůj rodný dům, koupit jí nové auto, přispívat na dceru i mimo soudem stanovené výživné. Tereza pracovala také v nemocnici a o našem vztahu neměla ani tušení. Obávali jsme se, že by dělala ještě větší problémy a naše obavy byly na místě.

Brzy se po nemocnici rozneslo, že jsme spolu. Tereza začala roznášet, že já jsem příčina rozpadu jejich manželství, špinila mě, kde jen mohla. Když jsme se spolu potkaly na sále, hodila po mě ve vzteku nůžky. Uskočila jsem tak tak. Tereza se chovala jako blázen, slovní invektivy byly na denním pořádku, na parkovišti mi odřela auto, škodila, jak jen mohla.

Čas plynul a postupně se rodinná situace Tomáše vyřešila, jejich manželství bylo rozvedeno, Tomáš přišel téměř o veškerý majetek, a tak jsme začali od nuly. Koupili jsme si mimo město byt a začali spolu bydlet. V nemocnici nás brali jako pár a často mě kolegové oslovovali Tomášovým příjmením. Jediné, co jsem nikdy nemohla – setkat se s jeho dcerou, to přes Terezu nikdy neprošlo. Víkendy, které trávil Tomáš se svou dcerou, jsem věnovala přípravě na atestaci a vzala si také služby navíc. Peníze na hypotéku se nám hodily.

Nečekané odhalení

Nikdy jsme spolu nemluvili o společném dítěti. Čas plynul, stejně staré kolegyně už byly zpátky z mateřské a mi ani nepřišlo, že bych už „měla mít“ dítě. Toto téma bylo u nás doma tabuizováno. Navíc se Tomáš začal chovat divně, často hleděl do mobilu, odcházel si ven zavolat. Když jsem na něj udeřila, přiznal se. Zkontaktovala ho jeho dcera, tedy ta prvorozená, kterou si „pořídil“ ještě na vysoké škole. O existenci Šárky neměl ani tušení, její matka mu nikdy neřekla, že je těhotná. Tehdy šestnáctiletá Šárka začala pátrat a svého biologického otce si našla sama. Tak jsem měla možnost poznat další dceru Tomáše. Šárka byla fajn, jezdila k nám na víkendy a brali ji s sebou na letní dovolené.

Když se situace kolem Šárky uklidnila, začala jsem zase pociťovat touhu mít své, tedy naše společné dítě. V den mých čtyřicátých narozenin jsem se se svým přáním svěřila Tomášovi. Netušila jsem, co nastane. Tomáš vyletěl jak čert z krabičky, křičel po mě, že on má co dělat se dvěma dětma, nestíhá platit výživné, a navíc já už jsem na dítě stará. Slova, která jsem tehdy slyšela, mě hluboce ranila. Od té doby bylo vše jinak. Tomáš se začal chovat odtažitě, přestal se mnou intimně žít a hledal útěchu v alkoholu. Raději večer odpadl posilněn alkoholem, jen aby náhodou nedošlo k našemu tělesnému sblížení.

Osudný výlet

Náš letitý vztah nabýval na trhlinách. Začali jsme trávit víkendy každý sám. Já jsem se vrátila k cyklistice, pro kterou Tomáš neměl nikdy pochopení. Začala jsem jezdit na horském kole a horskou túru jsem vyměnila za horskou cyklistiku. Touha po dítěti neutichala a já toužila po dítěti víc a víc. Na jednom ze svých četných cyklistických výletů jsem se seznámila s Rosťou. Sportovně založený Rosťa si brzy zmonitoroval, kdy a kde mě může v lese potkat. Začali jsme spolu trávit víkendy, ukázal mi další trasy, vzal mě do Jeseníků i Rychlebských hor. Rosťa se mnou vypadal spokojeně, zamilovala jsem se do něj. Mluvili jsme o dítěti a neměl nic proti, ba naopak.

Netušila jsem, že to jsou jen prázdná slova. Zřejmě si myslel, že pokud jsem neměla dítě dosud, tak mám asi nějaký zdravotní problém a ve dvaačtyřiceti letech to už nepůjde vůbec. Nicméně já časem otěhotněla. Byla jsem rozhodnuta od Tomáše odejít a začít nový život s Rosťou. Vše jsem Tomášovi řekla, ten můj stav suše okomentoval slovy, že jsem se na staré roky zbláznila. Bylo mi už jedno, co si myslí. Těšila se na Rosťu, až mu vše řeknu, měli jsme se vidět o víkendu.

Skrývaná rodina

Pracovní týden se schýlil ke konci a já v pátek vyrazila za Rosťou, ale tentokrát bez kola, už jsem nechtěla riskovat. Rosťa mě přivítal slovy: „Kdepak máš kolo, to za mnou poběžíš?“ – místo odpovědi jsem mu svěřila sladkou novinku. To, co následovalo, bylo jako ve špatném snu. Rosťa začal vyvádět, chrlil ze sebe, že je ženatý, že má tři děti a dvě další nemanželské, a že už žádné další dítě mít nechce, že jsem se zbláznila a vše pokazila. Myslel si, že našel kamarádku na kolo a nezávislý flirt. Naivně jsem žila v domnění, že je Rosťa svobodný a bez závazků…

Smířila jsem se s osudem svobodné matky a pomalu se chystala odstěhovat se od Tomáše do vlastního bytu, který jsem mimo jiné pořídila hned vedle bytu Tomáše jako investici. Tomáš mě překvapil, požádal mě, ať s ním zůstanu, že nemůže a nechce beze mě žít. Řekl mi krásnou větu: „Ať je to dítě třeba s čertem, já ho budu mít rád jako své vlastní“. A tak se taky stalo, celé rizikové těhotenství se o mě staral. Alenka se narodila plánovaným císařským řezem, o anestezii se postaral Tomáš a jako první držel Alenku v náručí.

Kukačka

Lidé jsou zlí, Tomáš musel mnohokrát čelit rádoby vtípkům svých kamarádů, kteří se bavili na náš účet. „Tak co, Tome, jaké to je mít doma kukačku?“, bylo to zbytečné a smutné, jak někteří lidé dokážou být nepřejícní a zákeřní. Časem se vše uklidnilo, naše Alenka brzy nastoupí do první třídy, Tomáš ji uznal za vlastní a faktem, že mohl on být biologickým otcem Alenky, se už netrápí. Rosťa zmizel neznámo kam a Alenka říká Tomášovi „táto“.