V galerii najdete tipy, jak být tchyní na jedničku.
Podpora
Po porodu jsem zažívala hodně těžké období. Měla jsem vleklé zdravotní problémy a několikrát jsem skončila v nemocnici. Bylo to pro mě psychicky náročné. Nechtěla jsem dítě opustit ani na chvilku, ale nešlo to udělat jinak. Byla jsem závislá na pomoci druhých. Manžel se staral vzorně, ale měl spoustu jiných povinností. Pracuje v zahraničí a nemohl si moc vyskakovat. S tchyní vycházím dobře, neměla jsem strach svěřit jí dítě. Nikoho jiného jsem kolem sebe neměla, byla to jediná možnost. Jsem jí za pomocnou ruku v době nemoci vděčná, ale už je mi fajn. Nevidím důvod, proč by se měla vměšovat do naší rodiny i teď.
Nový režim
Na vnuka si zvykla a přilnula k němu. Chce si ho brát na víkendy a chodí k nám i několikrát do týdne. Mám ji ráda, povídáme si, nevadí mi s ní trávit čas. Malému je půl roku a nemám problém s tím, když ho vezme na procházku nebo na menší výlet, ale nechápu, proč lpí na hlídání přes noc. Nechci, aby syn přespával jinde než u mě. Párkrát jsem svolila a vždycky se mi vrátily chmury z doby nemoci. Není mi to příjemné a nedělá mi to dobře na psychiku. Tenkrát mě svíraly výčitky, že jsem se o broučka nedokázala postarat.
Nejradši bych trávila víkendy jen ve třech - já, syn a manžel. Myslím, že je syn ještě malý. U babičky si užije dost prázdnin. Není nutné, aby tam trávil skoro každý víkend a vracel se až ráno. Je mi po něm smutno a nemůžu dlouho usnout. Ale co mám dělat? Je mi hloupé tchyni odmítnout, když mi tenkrát pomohla.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
