V galerii najdete tipy, jak vycházet s partnerovou rodinou.
Na hraně
Jsem s partnerem ve vztahu pět let a máme tříletého synka. Tchyně s tchánem jsou úžasní a hodně nám pomáhají. Vždycky nás ve všem podporovali. Jsem za ně moc ráda. Dokonce souhlasili i se svatbou, kterou plánujeme na příští rok. Bohužel nemůžu vystát přítelovu babičku. Chodí k nám bez ohlášení a terorizuje nás. Jen co přijde, začne komandovat. Nedostatečně uklízím, nestarám se o syna, používám špatný prací prášek, máme nelogicky srovnané boty, neskladuji správně chleba. Jde o prkotiny, ale každá její návštěva je pro mě ohromný stres. Doma jsou z toho navíc hádky.
Po svém
Posledně přišla v době, kdy ani jeden z nás nebyl doma. Spoustu věcí v bytě přerovnala. Když jsem chtěla vytřít, hodinu jsem hledala mop. Přítel kvůli bezpečí syna vyrobil ze sádrokartonu zástěnu, kam podobné věci ukládáme. Jeho babička to úspěšně ignorovala. Vždycky jsem ji měla moc ráda, poslední dobou mi z ní tečou nervy. Snažila jsem to řešit s přítelem, ale nikam to nevede. Stojí na její straně a tvrdí mi, že ji musíme brát i s její ráznou náturou.
Jako doma
Pořád jí dokola opakuji, aby se u nás chovala jako host. Je to naše domácnost, naše pravidla, náš život. Musí přece respektovat, jak jsme si to nastavili. Cepuje mě jako malé dítě a pro syna má jenom urážky a rozkazy. Pracuji z domova a na syna i domácnost mám času habaděj. Nevím, co má se mnou za problém. Doma je navařeno a naklizeno a stíhám pracovat i kolem domku. Jako prasata opravdu nežijeme. Nerada bych jí ublížila, ale neohrozím hádkami svoji vlastní rodinu.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
