V galerii najdete seznam změn, kterým se po porodu nevyhnete.

Ideál

Jsem samoživitelka a starám se o půlročního syna. S jeho otcem jsem nikdy nebyla, byla to jen jednorázovka, těhotenství jsme neplánovali. Naštěstí se k tomu postavil čelem a podpořil mě. Je mi už devětatřicet let. Bála jsem se, že by to mohla být moje poslední možnost. Syna navštěvuje a finančně mi pomáhá. Jsme tak oba zajištění. Bydlím u rodičů ve dvougeneračním domku, mám našetřeno něco stranou, ale tři roky na rodičovském příspěvku spíš živoříme. On má manažerský plat a na alimentech jsme se domluvili hned na začátku. Platí včas a bez jediné poznámky.

Smělé plány

Teď mi ale oznámil, že ho firma posílá na delší čas do zahraničí. Právě proto by byt v centru města přepsal na syna, abychom tam mohli žít. Já jsem ale z vesnice, vyhovuje mi to a mám tu všechen servis. S rodiči se dělím o náklady, společně vaříme a máma mi se synem hodně pomáhá. Platím naprosté minimum. Kdybych šla do města, musela bych dávat víc za energie a přibyla by spousta dalších výdajů, o které se teď nemusím starat. Nevím, jestli by se mi vyplatilo být ve vlastním. Nejsem a nechci být "nenažraná" a vítám, že chce syna zabezpečit. Má to ale jeden háček. Řekl mi, že si tím bytem předplatí alimenty. Přestane každý měsíc posílat peníze. Můžu se na něj obrátit jen občas, když budu mít horší měsíc a nevyjdu s příspěvky. To se mi moc nelíbí. Mohla bych byt pronajmout, ale nepřijde mi to vůči němu fér. Pochybuji, že je možné vykroutit se z alimentů přepisem nemovitosti.

Nechápejte mě, prosím, špatně. Máme opravdu dobrý vztah a bez jediného zádrhelu. Nejsem majetnická matka, syna mu ráda půjčuji na procházky a ráda ho u nás přivítám. Jsem si jistá, že se někde u kávy dokážeme domluvit nad variantou, která bude vyhovovat všem. Nechci tahanice ani boje. Dost mě to ale překvapilo a došla mi v tu chvíli slova.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.