Život po porodu s sebou přináší spoustu změn. Tipy najdete v galerii.

Plány a strach

Za šest týdnů mě čeká svatba. Bohužel nevím, jestli se mám těšit nebo ji zrušit. Máme s přítelem dvě děti, tříletého rošťáka a půlroční miminko. Od druhého porodu jde náš vztah do kopru. Hádky už ani nepočítám, jde pořád o to samé. Snažím se, aby to mezi námi fungovalo, ale jeho nezájem nesnáším a vždycky bouchnu. Jediné, co pro mě dělá, je pravidelná procházka s mladším synem. Pomůže mi tím, mám čas na vaření a zběžný úklid, ale tím jeho starost o rodinu končí. Doma nehne prstem a všechno leží na mně. Od praní prádla po hlídání termínů splatnosti složenek a plánování výletů.

Sám od sebe neudělá nic. Párkrát jsem mu to vyčetla, ale urazil se. Byla z toho jen několikadenní tichá domácnost. Od rána do večera jsem v pohybu a lítám jako hadr na holi. Když už se muž k něčemu odhodlá, chce za to vděk.

Dvě tváře

Je to neskutečně hodný chlap, nepije, nekouří, nevysedává v hospodě. Doma je z něj ale lenoch. Vidí, jak se starám o děti, vařím nebo uklízím a sedí v křesle a pozoruje mě. Jsem do něj zamilovaná, chci si ho vzít, ale neumím si představit, že takhle fyzicky i psychicky vyčerpaná budu do konce života. Dorazil to tím, když mi předhodil, že si se mnou nemá o čem povídat. Mezi kamarády ale pusu nezavře.

Snaha

Nechci působit jako nevděčnice, ale to nevidí, že melu z posledního?. Často vzpomínám na dobu po prvním porodu. Zatímco jsem byla na procházce se synem, on vytřel nebo vysál. Nedávno to zkusil znovu, bylo po výživné hádce, ale ten den dopoledne jsem vytírala a mop byl ještě v koupelně. Kdyby si všímal věcí okolo sebe, nedělal by věci zbytečně. Poděkovala jsem mu, ale stejně se naštval. Nechci o něj přijít, to si radši zajdu k psychologovi, abych věděla, jak s takovým chlapem žít.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.