V galerii najdete tipy, jak vycházet s partnerovou rodinou.

Plány

Jsme s přítelem už několik let a bydlíme spolu. Poslední dobou jsme probírali život s dítětem. Nesnažíme se o něj, ale shodli jsme se, že se to blíží. Oba ho chceme a vytváříme plán, co všechno je potřeba zařídit. Musíme mít vše, co miminko vyžaduje. Hodně jsem se na to upnula a každou volnou chvíli jsem trávila na diskuzích, kde jsem hltala názory jiných maminek. Bohužel v tom nejlepším vstoupil na scénu švagr s tím, že je jeho žena v očekávání. Bude to po dlouhé době miminko v naší rodině, první vnouče a pravnouče. Jsem zklamaná. Vysnila jsem si, že první dítě budu mít já. Beztak už na to všichni čekali. Je to všechno pryč. Sebralo mi to radost, nechci to tak.

Asi je to jenom můj pocit, ale myslím, že prvorození jsou víc oslavovaní a dostává se jim mnohem větší pozornosti. Mají víc dárečků, víc lásky a nadšení z každého pokroku. Je prostě první, vlaštovka.

Bez nadšení

Trápí mě to, poslední týdny se nemůžu na miminka ani podívat, nechci o nich mluvit. Ze dne na den jsem přestala po dítěti toužit. Možná tak za čtyři roky. Musí to odeznít. Třeba to bude i později. Takhle zklamaná jsem už jednou byla. Sestřenice pojmenovala svoji dcerku Bella. Bylo to moje vysněné jméno pro holčičku.

Chtěli jsme být na dítě maximálně připravení a dát mu všechno na světě. Teď mám pocit, že kdybych porodila, nikoho to nebude zajímat, protože to všichni prožili před pár měsíci. Kdyby aspoň švagr nebyl problémový. Štve mě to o to víc. Doufám, že mě to časem přejde. Možná změním názor. Bolí to. Hluboko v sobě se zlobím na sebe i na přítele, že jsme si nepospíšili.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.