V galerii najdete tipy, jak nastolit pořád ve společné domácnosti.
Varování
Už nemůžu. S přítelem máme pětiměsíčního chlapečka. Už během těhotenství jsem měla zpozornět. Dal mi facku a tahal mě za vlasy. To dělá často. Když jsem pár týdnů před plánovaným porodem nastoupila na neschopenku, vyčítal mi, že mě živí, protože mu na nic nepřispívám. Nebyla to pravda. Platila jsem jídlo a po troškách kupovala celou výbavičku pro prcka. I tak mi vyhrožoval, že hned po porodu potáhnu z jeho domu.
Příděl
Jako čerstvá maminka jsem měla nervy na pochodu a hodně pracovaly hormony. Chtěla jsem mít synka pořád u sebe, ale on mi ho hned po kojení bral s tím, že už mě není potřeba. Zhroutila jsem se z toho. Naštětí s tím po pár týdnech přestal.
Teď ale zase poslouchám, jak jsem neschopná a líná. Nevím, co bych měla dělat víc. Čtyřikrát za noc vstávám k dítěti, přes den se nezastavím, starám se o domácnost, vařím, uklízím a kvůli psovi musím vytírat třeba i třikrát denně. Když se poštěstí, mám pro sebe půlhodinku. Podle přítele se ale jen válím.
Nepotřebná
Posílá mě do práce, abych mu dokázala, že umím vydělat peníze. To, že je syn plně kojený, ho nezajímá. Hodlá mu dávat umělé mléko. Předhazuje mi, jak jsem k ničemu, že ze mě nic nemá, ať táhnu a skočím pod vlak. Když si hraju s prckem, přijde a bez řečí mi ho vezme. Přemýšlím o sebevraždě. Kvůli němu mám sebevědomí na nule.
Moje rodina tuší, že se u nás něco děje, ale kvůli dítěti máme co nejdřív najít společnou řeč. Máma je zastánce toho, že ženská musí něco vydržet.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
