V galerii najdete seznam změn, kterým se po porodu nevyhnete.

Plán

Během prvního těhotenství jsem chtěla jen to nejlepší a vybrala jsem si vyhlášenou porodnici. Měli moderní porodní sály a milé sestřičky. Využila jsem možnosti prohlédnout si prostředí nemocnice. Byla jsem si jistá, že je to ta nejlepší volba. Čím víc se ale porod blížil, tím horší recenze se ke mně dostávaly. Svíral mě nepříjemný pocit.

Špatné znamení

V den D mi doma odtekla plodová voda, muž mě naložil do auta a jeli jsme do porodnice. Legíny jsem měla mokré až po kolena. Sestra otevřela dveře, vzala si od nás podklady a posadila nás do čekárny. Po půl hodině pro mě přišla a odvedla mě na porodní sál. Po dvanácti hodinách porodu nic nenasvědčovalo, a tak mě odvezli na pokoj pro „čekanky“. Za celý den mě nepřišli zkontrolovat. Po 18 hodinách mi nasadili antibiotika, aby vyvolali porod. Sestra, která byla ještě o pár let mladší než já, mi řekla, že to bude trvat minimálně dalších dvanáct hodin. Brzy ale přišly první kontrakce.

Bojové podmínky

Kolem páté ráno jsem šla na popud sester do sprchy. Tam se porod naplno rozjel. Jedna sestra mě zděšeně prohlížela, druhá přivážela různé náčiní a přístroje. Byla jsem nervózní a přítel nikde. Objevil se na poslední chvíli, malá akorát vykoukla na svět.

Rodila jsem na obyčejné posteli v pokoji pro pacienty. Nebyla tam vhodná teplota pro novorozence a dcera byla podchlazená, sestry ji neměly do čeho obléct ani zabalit. Zašil mě doktor, který šel zrovna okolo. Byl otrávený a nechtělo se mu do toho. Celou dobu si stěžoval, že je v pokoji špatné světlo. Přítel mu pro jistotu svítil mobilem.

Dceru hned po porodu odnesli a mě nechali na pokoji ještě dvě hodiny ležet v bolestech. Neměli pro mě místo, nemocnice byla plná do posledního lůžka. Hodinu jsem čekala na chodbě a byla jsem zabalená jen do prostěradel. Nakonec mě dali na pokoj, kde ležela slečna po náročné operaci. Den před mým porodem jí museli vzít celé ženské ústrojí. Ležela jsem vedle ní s miminkem a měla výčitky.

Naštěstí jsem silná osobnost a psychicky mě to nepoznamenalo, ale už nikdy víc. Paradox je, že i tak to byl můj nejkrásnější den v životě.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.