Narození dítěte není jen starost, ale i spousta změn, probdělých nocí, strachu a vyyčerpání. V galerii najdete vše, co vás po porodu čeká a nemine.

Někdo na obzoru?

Nejsem šťastná se svým partnerem. Máme spolu jedno dítě, ale on o něj nejeví zájem, skoro si s ním nehraje. Přijde z práce, rozvalí se na gauč, nají se a tím to končí. Na přesčasy se mu také nechce, a tak žijeme od výplaty k výplatě. Když chci vztah ukončit, rozbrečí se a naslibuje hory doly. Problém je, že stejně nemám, kam bych šla. Syn se na něj těší (i když nechápu proč). Zůstávám s ním kvůli němu a pocitu lítosti, protože je to troska, která si nadělala dluhy. Nechci s ním být, ale nemám odvahu říct mu "táhni". Kdyby se našel někdo jiný, byla bych vysvobozená. Bohužel ani nevím, kde hledat. Času nemám nazbyt a partner mě nikam beztak pouštět nechce. Když náhodou vyrazím ven, musím být na hodinu přesně doma. Naposledy jsem byla s kamarádkou v baru dva roky zpátky, ale to už nervózně přešlapoval u kontejnerů před domem a vyhlížel mě. Nevím, co dělat. Chci žít normálně.

Práce

Štve mě přítelova sobecká povaha. Máme doma dvě malé děti. Večer padnu a on nereaguje. Když děti pláčou, otočí se na druhou stranu a dělá mrtvého brouka. Přes týden po něm pomoc nežádám, ale když o víkendu poprosím, aby si je vzal do obývacího pokoje a zabavil je, protože už to vyčerpáním nedávám, řekne mi, ať vstávám, protože je to moje jediná práce a jsem za ni placená. A tak poslušně vstanu. Opakuje se to tak každý den. Nikdy jsem od něj nedostala ani korunu. Už si ani nepamatuji, kdy jsem si koupila něco pro sebe nebo měla chvilku v klidu a bez dětí. Babičky od nás bydlí moc daleko a nemá mi kdo pohlídat. Musím vyjít jen z mateřské, ze které kupuji plenky, jídlo a dětské pojistky. Pravda, on se stará o energie, ale kam jde zbytek jeho platu? Možná jsem ve finále sobec já.

Marná snaha

Přítel si od porodu syna prakticky nevšiml a já jsem na všechno sama. On přece chodí do práce. Přijde domů, jídlo dostane až pod nos, napustí si vanu a po koupeli si lehne k počítači. Já po něm uklidím, vyšetřím si chvilku na sprchu a jsem ráda, že si konečně lehnu. V ten moment on dostane chuť na sex, a tak se překonám a z posledních sil souhlasím. Pořád mi slibuje, jak bude pomáhat, ale zmůže se jen na občasné vaření. Celá domácnost a péče o syna leží na mně. Kdyby mi s ním pomohl, byla bych spokojená, ale on se ani nesnaží. Už mě to přestává bavit. Chce druhé dítě, ale mě už přešla chuť a ztratila jsem i vůli posunout se dál.

Sobec

Jsme s mužem už hodně dlouho a máme tříletého synka. Poslední rok ale procházíme krizí. Myslela jsem si, že je to jen horší obodobí a přejde to, ale nestalo se. Jsem vyčerpaná a bez zápalu. Na všechno jsem sama. Od synova půl roku pracuji z domova, abychom se měli lépe, ale muž to bere jako samozřejmost. Snažím se, pracuji, starám se o domácnost i o syna, ale on stále není spokojený. Prosila jsem ho, aby z třísměnného provozu odešel a pomohl mi s malým, když chci pracovat já. Bohužel. Bere ohledy jen sám a sebe a na to, co mu vyhovuje. Zaplatí hypotéku a inkaso a tím jeho starost končí. Všechny ostatní náklady jdou za mnou. Nemluvě o tom, že nákup oblečení, výlety i vybavení domácnosti se platí z mého účtu. On se prostě k ničemu nemá.