V galerii najdete tipy, jak se přiblížit dokonalosti.
Dvojí metr
Chtěla bych mít normální vztah. Závidím všem ženám, které se umí vedle svého muže uvolnit a projevit city. S dítětem bych se mazlila od rána do večera, zahrnuji ho pustinkami, lichotím a tulím se. S muži to ale tak neumím. Nemám potřebu vyznávat jim lásku a být si s nimi blízká. Každý můj vztah ztroskotá po pár měsících. Protějšek cítí z mé strany přemáhání a později nechuť. Odrazuje je to a já se nedivím. Chtěla bych to změnit, ale je ve mně něco špatně.
Chlap mi časem začne lézt na nervy. Není to o změně chování, ale vadí mi snad i to, že dýchá. Jsou primitivní, povalují se, burani. Nesnesu ani jemné dotýkání, hnusí se mi jejich blízkost, líbání, dotěrnost. Během týdne to většinou dojde tak daleko, že spíme v oddělených místnostech. Dýchání, převalování i zabírání postele je mi na obtíž. Nesnáším narušování soukromí a osobního prostoru. Jsem ráda sama. Největší problém je v tom, že nevím, co se děje. Když o tom chce muž mluvit, nemám co říct. Prostě se to stalo.
Jiná
Svého posledního přítele miluji, ale už jsme se bohužel rozešli. Byl to harmonický vztah, ale pak jsem všechno pokazila. Nevím, jak bych mohla svůj přístup změnit. Nejsem na sladká slovíčka ani na vyznávání citů. Myslím, že to je ale to nejmenší. Neschopnost respektovat druhé a nechat je zasáhnout do mého života je to, co mi ničí vztahy. Kéž bych se bloku dokázala zbavit. Jsem bezradná. Bylo by snad lepší, kdyby mě přitahovaly ženy.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
