Vlastní rodina

Je mi 28 let a mám dvě děti, čtyřletého chlapečka a dvouletou holčičku. Jsem s nimi sama. Otec dětí mě opustil krátce po narození druhého dítěte. Odešel s tím, že takhle si svůj život nepředstavoval a potřebuje být prý nějakou dobu sám, aby si svůj život srovnal. Až později jsem se od našich společných známých dozvěděla, že už když byl se mnou, udržoval vztah se svojí kolegyní.

Necelý rok po rozchodu jsem poznala svého, nyní už bývalého, přítele. Choval se hezky ke mně i k dětem. Byla jsem šťastná a věřila, že už spolu zůstaneme navždycky. Plánovali jsme třetí dítě, naše společné. Pocit rodinné pohody jsem si moc užívala. Vyrůstala jsem totiž v dětském domově. Na svoje rodiče jsem si vůbec nepamatovala. Na rozdíl od jiných dětí jsem nikdy neměla potřebu pátrat po své biologické matce a otci. Měla jsem to zasunuté někde hluboko v mysli a neměla jsem odvahu tohle téma v sobě probouzet.


Návrat ztracené matky

Biologická matka mě vyhledala sama. Nic jsem jí nevyčítala, po ničem z minulosti jsem nepátrala. Ona mi jen řekla, že byla mladá a hloupá a nevěděla si se mnou rady. Můj otec jí prý opustil, jakmile zjistil, že je těhotná. Snažila jsem se mít pro ni pochopení. Docela jsme si rozuměly. Seznámila jsem jí s přítelem i dětmi, v podstatě jsme ji přijali do rodiny. Maminka bydlela u svojí kamarádky, tak jsme jí s přítelem nabídli, že může nějaký čas zůstat u nás, než si sežene vlastní byt. Pomáhala nám s dětmi, s přítelem si rozuměli, všechno vypadalo idylicky.

Výměna rolí

Jednoho dne jsem přišla domů z procházky s dětmi. Už u dveří mi přítel sdělil, že si musíme promluvit. Oznámil mi, že se do sebe s mojí mámou zamilovali, tím pádem se se mnou rozchází a mám se odstěhovat. Prý ať jsem do 14 dnů ideálně pryč. Máma mi jen řekla, že jí je to líto, že si prý najdu někoho jiného.

Nemám peníze na kauci na byt, nemám kam jít, daleko se stěhovat nechci, protože syn má kousek odsud školku, kde se mu líbí. Nechci mu brát kamarády a stresovat ho ještě touto změnou. Kamarádka, kterou mám ještě z dětského domova, mi nabídla, že v nejhorším případě můžeme jít na pár dní k ní, než se nějak z toho všeho psychicky i finančně vzpamatuju. Svojí „matku“ nechci už nikdy vidět. Přítel mě hodně překvapil. Nikdy bych od něj takové chování nečekala. Snažím se myslet jen na to, že mám zdravé děti a všechno ostatní se nějak srovná, jen s chlapama už budu do budoucna hodně, hodně opatrná.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.