V galerii najdete tipy, jak být tchyní na jedničku.

Marná snaha

Když ji dva dny nevidí, otravují, volají a mámí z nás videohovory. Jednou za námi přijeli na výlet, aby ji viděli sotva patnáct minut. Byli spokojení a těch třicet kilometrů jim za to asi stálo. Dceři jsou skoro dva roky a oni její narozeniny slaví každý měsíc. Tchán ji pořád nosí a neskutečně ji rozmazlují. Když se jí nechce šlapat po svých, stačí říct a už se nese. Může si k nim dovolit úplně všechno. Pořád čekáme, že se umoudří, ale nic tomu nenasvědčuje. Svět se pohne jen ve chvíli, když má naše malá slečinka náladu.

Na nože

Kdyby uměla dcera přepnout a chovat se normálně, dokázala bych nad tím mávnout rukou. Ona ale zkouší takové manýry i na vlastní rodiče. Vynucuje si hlouposti, vydírá mě, vzteká se a pořád jenom kňourá. Jsme u tchyně dvakrát do týdne a návštěva se pokaždé zvrtne v hádku o to, kde dcera zůstane spát. Jsou v přesile. Jediné, čeho jsem dosáhla, je konec neohlášených návštěv. Na výlet se ale manželovy rodiče vždycky vnutí.

Jsem z toho zoufalá. Moji rodiče se takhle nechovají. Samozřejmě jí dovolí víc než já, ale mají hranice. Nekupují jí dárky jenom proto, aby si ji udobřili.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.