Běh je pro mě důležitý. Partner si ale myslí, že na něj jako matka nemám nárok

Čas pro sebe
Čas pro sebe
Zdroj: Pixabay
Čas pro sebe

Chtěla jsem se po porodu vrátit do formy, ale muž s tím nesouhlasí. Nebrání mi, ale po každém běhu musím snášet jeho trapné narážky, že se díky sportu vyhýbám mateřským povinnostem. 

V galerii najdete tipy, jak si vyšetřit chvilku času pro sebe. 

Návyky 

Od dětství jsem hodně sportovala. Chodila jsem na základku, kde byl pohyb velmi důležitý, stejně tak gymnázium. Na vysoké škole jsem začala navštěvovat fitko, chodila jsem na lekce jógy a jumpingu, plavala jsem. Udržovala jsem se ve formě. Mám mohutnou postavu po tátovi a musela jsem se pořád hýbat, abych měla ženské tvary. Všechno se změnilo během těhotenství. Bylo rizikové a já si musela dát pauzu. Byla jsem několik týdnů zavřená v nemocnici. Všechno sice dobře dopadlo, bohužel jsem s miminkem dlouho hledala společnou řeč a režim. Chodila jsem každý den na dlouhou procházku. Teď jsou dcerce dva roky a je to ještě horší. Pár set metrů jdeme i hodinu. Musí si prohlédnout všechny kamínky, kytičky, stromečky. Přes den už nespí a sama si moc dlouho nevyhraje. Přibrala jsem dvacet kilo. Ani nevím jak. Stravovala jsem se pořád stejně. Asi se projevil malý výdej energie. Cítím se nesvá, musím s tím něco dělat. 

Nepochopení 

Bohužel nemám podporu v partnerovi. Zvyknul si na to, že jsem dva roky nikam nechodila a byla jsem s dcerou doma. On sice hlídal, ale musela jsem tam být s ním, aby měl jistotu. Zkusila jsem si vybojovat běh. Vyšlo to. Tenhle měsíc už mám naběháno přes sto kilometrů. Upravila jsem jídelníček, vrací se mi fyzička, mám lepší náladu a více energie. Úspěchy mi kazí jen nulová podpora. "Ty neběháš čím dál rychleji? Dneska se vracíš o deset minut později. Musíš jít i v pátek, byla jsi přece běhat v pondělí. Nechceš toho nechat, já žádné změny nevidím. Zase se o ni nechceš starat a jdeš radši cválat?" Takové narážky mám doma každý den. 

Doma je všechno hotové a nemusí se o nic starat. Jen si hodinku pohrát s dítětem. Dva roky jsem neměla prostor pro sebe. Muž vůbec nepochopil, že se na sobě snažím makat. Chci prostě vypadat líp. Pořád mi předhazuje, že se jenom vyhýbám povinnostem, měla bych si brát dceru s sebou a byl by radši, kdybych se toho vzdala. Mám totiž dítě. 

Jinou možnost hlídání nemáme. Bydlíme od všech hodně daleko. Přemýšlela jsem, že si dvakrát týdně na hodinku zaplatím chůvu. Kéž by tu bylo fitko, kde se cvičí i v noci. Po tom, co uspím dceru, je už na běhání venku tma. Zároveň je to ale jediný čas, kdy mám čas sama na sebe. Muž se našich společných chvilek navíc nechce vzdát. Je to absurdní situace. O dcerku se stará ukázkově, zvládne i uvařit, tráví spolu hodně času, je zdopovědný, pracovitý. Ale sám ji hlídat nechce. Je přesvědčený, že žena, která se stala matkou, volno nepotřebuje. Podle něj mu věším bulíky na nos. Chce každou volnou chvilku trávit ve třech v parku nebo na hřišti. Je to asi marná snaha. Nikdy nepochopí, že sport k životu potřebuji. A přiznávám, že mi vyhovuje i menší distanc od dcery a každodenní rutiny. 

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky