V galerii najdete tipy, co všechno vás po porodu čeká za změny.
Divadlo
U porodu jsem předvedla hysterickou scénu. Myslím, že podobný výstup tam zažívají jednou za deset let. Řvala jsem bolestí a bylo mi úplně jedno, jestli mě někdo uslyší. Předsevzetí prvorodičky, že to překonám bez emocí a budu poctivě rozdýchávat kontrakce, vzalo za své po pár minutách. Ke všemu jsem pozvracela půlku postele. Když jsem bezmocně pozorovala muže, jak to po mně uklízí, rozbrečela jsem se. Emoce jely na plné obrátky.
Pomoc
Po dvanácti hodinách nesnesitelných kontrakcí jsem byla otevřená jen na tři centimetry. Zapochybovala jsem, jestli jsem schopná dojít k porodu. Před manželem i sestrami jsem se dušovala, že jestli z porodnice vyjdu, už nikdy se tam nevrátím. Při každé kontrole jsem zoufale prosila o pomoc, injekce na uklidnění nebo léky na bolest.
Byla jsem nepříčetná a křičela jsem i na uklízečku, která přišla vynést koš. Ke konci jsem žadonila, aby mě gynekoložka nastřihla. Vzpomínám si, jak jsem jí hned při vstupu do místnosti zdůrazňovala, že pokud to nebude nutné, nechci nástřih, protože jsem poctivě cvičila s balónkem.
Bez konce
Rodila jsem neuvěřitelných 36 hodin. Dva týdny jsem přenášela a do porodnice jsme jeli po šesti hodinách bolestí. Vím, že jsem to mohla zvládnout důstojněji. Dnes už se při vzpomínce na porod usmívám, ale ve skrytu duše se za tu hysterii stydím. Naštěstí mě syn každý den ujišťuje, že to za to stálo.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
