Ošklivka

Kluci mě vždycky odmítali. Na základní škole jsem byla terčem jejich hnusných vtípků. Hodně mě ranilo, když jsem zaslechla i holky ze třídy, jak pomlouvaly mojí postavu. Prvního přítele jsem měla v šestnácti letech, ale on se se mnou po osmi měsících rozešel. Nevzdávala jsem to a chodila jsem s kamarádkou na zábavy, diskotéky a do barů. Nechtěla jsem to jen tak vzdát, a tak, i když mě celý večer nikdo neoslovil, chopila jsem se iniciativy sama. Většinou jsem si vybrala někoho přibližně stejně starého, samozřejmě to nebyl žádný krasavec. Můj objev se z pozvání na panáka většinou pod nějakou trapnou záminkou vykroutil, nebo řekl, že si jen odskočí a pak nenápadně zmizel. Jediný typy chlapů, u kterých jsem měla úspěch, byli takový typičtí slizouni, klidně i o dvacet let starší. Když jsem kamarádkám ukazovala, kdo že to o mě stojí, tak souhlasily, že jsou opravdu odporní a že se nediví, že mi to vadí a ponižuje mě to.

Chudinka

V devatenácti jsem si konečně našla chlapa, který se mi líbil. Časem jsem zjistila, že se mnou chce být jen proto, aby měl holku, na kterou by nemusel žárlit, byla by mu věrná a vděčná, že s ní je, takže by pro něj udělala první poslední.

Nikdy mi neřekl, že se mu líbím. Celkově mi nedává najevo žádné city. Nikdy mě nebral mezi svoje známé a kamarády. Dokonce neznám ani jeho rodiče. Tvrdí, že s nimi nemá dobrý vztah, ale kdo ví, jak to ve skutečnosti je. Teď je mi 26 let a čekám s ním dítě. Vzít si mě nechce, takže spolu jen žijeme. I během našeho vztahu mě otravovali odpudiví a úchylní chlapi, klidně i okolo padesátky, a že jich bylo nespočet. Poslední dva roky se to dokonce stupňovalo a bylo dost nepříjemný, když se mi dvořili různí ožralové.

Budoucnost

I když jsem často přemýšlela o tom, proč po mě vždy letěli takový typy chlapů, na nic jsem nepřišla. Jsem sama tak nechutná, že o mě nikdo jiný nezavadil? Teď, kdy jsem těhotná, často mě trápí myšlenky, že kdyby mě jednou partner nechal, zda mám vůbec šanci si i s dítětem nějakého chlapa najít. Jak už jsem uvedla, krasavice jsem nikdy nebyla, majetek žádný nemám. Vařit a postarat se celkově o domácnost umím, ale to chlap na první pohled nepozná.

Bohužel mám takový pocit, že mě stejně jednou partner nechá, protože mi dost našich známých nezávisle na sobě říká, že si myslí, že my dva spolu nezůstaneme. Prý je jen otázka času, kdy můj přítel potká stejně poddajnou a submisivní ženu, která moc nevyhledává společnost a hlavně bude hezčí než já. Jediné, čím se uklidňuji, je, že budu mít dítě. Nechtěla bych zůstat bez partnera, ale asi je to můj osud.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.