Připravte se na změny po porodu. Tipy najdete v galerii.
Změna
Je mi sedmadvacet let a mám krátce po šestinedělí. Z porodnice jsem se vrátila s krásnou a zdravou holčičkou. Cítila jsem ohromnou radost, že ji máme. Nemohla jsem se dočkat, chtěla jsem ji chovat, kojit, čekala jsem na každý pokrok. Před deseti dny se ale všechno změnilo a po nadšení ani památky.
Nerovný boj
Malé byl skoro měsíc a já v sobě nacházela jenom nenávist. Mám pocit, že je můj život prázdný a zbytečný. Nejradši bych dceru někde odložila a nechala ji tam. Bylo by mi jedno, co se s ní stane. Chci žít znovu naplno. Nezajímá mě, že křičí. Jdu si lehnout vedle do pokoje a odpočívám. Rozhlížím se po místnosti a hledám něco, čím bych ji mohla ublížit. Často vběhnu za ní, nahnu se nad postýlku a vyvádím jako smyslů zbavená. Včera jsem po ní hodila sklenicí. Naštěstí jsem se netrefila přímo, ale střep ji zasáhl do očička. V nemocnici jsme se vymluvili na rozbitý podšálek, ale bohužel teď nevidí. Vyčítám si, co jsem to udělala. Lituji toho.
Řešení
Nevím, jak dál. Jeden moment ji miluji k zbláznění a zpytuji všeho zlého, co jsem o ní kdy řekla, jindy mám pocit, že jsem člověk dvou tváří. Skoro jsem ji zabila. Bojím se toho, co by se ještě mohlo stát. Sama za sebe se zaručit nemůžu. Přítel zatím nic netuší, ale s takovými scénami brzy pojme podezření.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
