Dohoda
S bývalým přítelem jsme přemýšleli o miminku. Já jsem ale hodně váhala a nepřestala jsem brát antikoncepci. Chtěla jsem mít od přítele větší jistotu. Neměla jsem jasno v citech k němu. Bohužel jsem i tak otěhotněla a museli jsme se s novou situací oba rychle vypořádat. K našemu překvapení to dopadlo dobře. Těšili jsme se, plánovali jsme, hodně jsme spolu mluvili. Právě to byl ale kámen úrazu. Došlo mi, že máme naprosto rozdílné názory na děti a jejich výchovu. Neklapalo by to. Přítel rychle otočil a nutil mě k potratu. To jsem odmítla a radši jsem se s ním rozešla. Tenkrát jsem souhlasila s tím, že po něm nikdy nebudu nic chtít.
Změna plánů
Mám teď dvouletou holčičku. Ještě svého biologického otce neviděla. Je to moje všechno a chci, aby vedla bohatý a plnohodnotný život. Dávám jí všechnu lásku, ale s penězi je to horší. Nemám alimenty ani hlídání, abych si mohla jít přivydělat. Žijeme jen z rodičovského příspěvku. Pořád mám v hlavě, jak jsem se při rozchodu dušovala, že po něm nebudu nic žádat. Na druhou stranu byl u toho, když jsme malou počali, chtěl ji. Jeho problém, že si to pak rychle rozmyslel.
Nechci mu dělat problémy, ale vím, že vydělává dost, aby mi mohl trošku pomáhat. Musí přece nést zodpovědnost za svoje činy. Váhám. Nejradši bych od toho dala ruce pryč, ale jsem na tom finančně hodně špatně. Budu ho muset dát k soudu a přiznat, že jsem byla trapně hrdá. Jednou tvrdím, že mi peníze stačí, později žebrám u bývalého.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
