Útěk
Před pár týdny jsem utekla od přítele. Je to pro mě už jen otec mého dítěte. Bil mě. Na jednu stranu jsem šťastná, že jsem sebrala sílu odejít, ale na tu druhou jsem na dně, protože se bojím, co bude dál. Mám strach z každého dne.
Pomoc s podmínkou
Nad vodou mě drží můj dobrý kamarád. Trpělivě poslouchá moje nářky a snaží se mě psychicky podporovat. Známe se přes šest let. Ze začátku jsme spolu měli pletky, ale musela jsem to ukončit. Zjistila jsem, že má přítelkyni. Nerozešli jsme se ve zlém, zůstali jsme přátelé. Vydrželo nám to několik let. Dva a půl roku zpátky jsem se ale rozešla s tehdejším přítelem a padla do náruče svému dávnému milenci. To už nebylo jen kamarádské scházení. V té době měl bohužel dvě děti. Vím, že je to, co jsem dělala, odporné, ale potřebovala jsem se dostat z rozchodu s partnerem. Nemyslela jsem na ostatní. Měla jsem v hlavě jenom svoje vlastní pohodlí. Zpětně bych si za to nafackovala. Po několika měsících jsme to ukončili.
Teď jsem po útěku od tyrana našla útočiště v pro mě dobře známé náruči. Vím, že chce zase něco víc. Řekl mi to. Přátelství mu nestačí. Má ale ženu, děti a dům. Opustit je nemůže. Prý mu to v manželství neklape a je do mě zamilovaný od první chvíle. Ve mně se všechno pere. Hodně mi pomáhá a táhne mě to k němu. Tentokrát mě ale tíží svědomí. Nevím, co mám dělat.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
