V galerii najdete tipy na změny, které vás čekají po porodu.
Načasování
Bylo mi čerstých osmnáct a bydlela jsem se svojí mámou v malém bytě. Dala jsem se dohromady s klukem, kterého jsem znala už od dětství. Nebyl moc oblíbený a sama jsem byla svědkem toho, že pro ránu nejde daleko. Myslela jsem si, že dospěl a přešlo ho to. Hned během první společné noci jsem otěhotněla. Byl to pro mě šok. Neměla jsem práci ani peníze. Končila jsem třetí ročník na střední škole. Máma se skoro zhroutila. Byla chudá, nedávala mi ani kapesné, počítaly jsme každou dvacetikorunu. Antikoncepci jsem si každý měsíc nemohla dovolit. Neměla jsem se na koho obrátit. Otec od mámy utekl už dávno.
Chyby
Chtěla jsem se životu postavit čelem a rozhodla se, že si dítě nechám. Přítel se ale projevil jako absolutní hulvát a zničil mi život. Byla jsem z něj vynervovaná a kouřila jsem jednu cigaretu za druhou. Plod se vyvíjel dobře, ale čím větší břicho jsem měla, tím víc mě přítel napadal. Nevěřil mi, že je dítě jeho. Obviňoval mě z nevěry a pravidelně mě kopal do břicha. Při jedné z prohlídek mi doktorka řekla, že je dítě mrtvé. Musela jsem na potrat. Nikdy na tu strašnou zkušenost nezapomenu.
V ten den jsem s přítelem přerušila všechny kontakty. Sousedi věděli, že mě bije. Všichni ale dělali, že nic neslyší. Vyčítám si, že jsem neutekla. Měla jsem se skrýt někde v azylovém domě. Kdybych dítě donosila a dala ho k adopci, zachránila bych mu život. Tenkrát jsem se ale bála, že by si mě přítel našel a ublížil mi. Stalo se to bohužel i tak a bylo to pro mě mnohem horší.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
