Darina: Nikdy nepochopím způsob jeho lásky

Jak přežít nevěru?
Jak přežít nevěru?
Zdroj: Shutterstock
Jak přežít nevěru?

Nebýt dcer, tak s přítelem nevydržím. Žárlí a ponižuje mě. Jsem naštvaná sama na sebe, že nejsem schopná odejít. S přítelem jsem už šest let, byl to můj první kluk. Máme spolu dvě dcery, první jsou tři roky a druhé šest měsíců. Je mi čtyřiadvacet let, muž je o dva roky starší. Před prvním těhotenstvím to u nás bylo v pohodě. 

V galerii najdete tipy, jak překonat nevěru. 

Změna 

Půl roku po porodu ale začal extrémně žárlit, kontrolovat mi telefon a spodní prádlo, rovnal postel a čichal ke mně. Vedlo to akorát k hádkám a depresím. Ztrácela jsem velkou lásku a začala jsem mít odpor k sexu. Říkala jsem mu, že s ním nechci spát. I tak se pořád snažil. Když mu to neprošlo, naštval se a obvinil mě z nevěry. Nedokázala jsem mu vysvětlit, že s člověkem, který mě přes den deptá a podezírá, nejsem schopná v noci zapomenout na všechny křivdy a roztáhnout mu nohy, aby byl šťastný. Začal věřit svým myšlenkám. Neměl důkaz, ale sám sebe přesvědčil, že mu zahýbám. Nebyla to pravda, ale zakázal mi chodit ven mezi lidi, na nákup, před dům, psát si s kamarádkami a přijímat návštěvy. Chtěla jsem to několikrát ukončit, psychicky jsem se zhroutila. Vždycky to byl ale on, kdo se během hádky sbalil a pod palbou nadávek, že jsem poběhlice, odcházel. Druhý den se vrátil, omlouval se, brečel a sliboval, že už se to nestane. Vydržel tak dva dny. Jednou jsem ho odmítla pustit zpátky domů, ale vyrazil dveře.

Zvyk 

Časem jsem si na jeho chování zvykla, ztratila jsem svoji hrdost a podvolila se tomu, že jsem jenom jeho majetek a může se mnou takhle zacházet. Neměla jsem sílu na to, abych se pořád obhajovala a brečela před ním. Pochopila jsem, že je to částečně kvůli absenci sexu. Občas jsem mu proti své vůli roztáhla nohy. S nechutí a s myšlenkou, že jde jen o to, aby si muž udělal dobře. Po všem se otočím na bok a jsem ráda, že je další den u konce. Naučila jsem to přejít. To, že bludům ve své hlavě věří on, neznamená, že musím i já. Soustředila jsem se hlavně na dceru, na kterou jsem byla od jejího narození sama. Nikdy si neodpustím, že musela být svědkem toho, jak mi přítel nadává a ponižuje mě. Brečela a prožívala to všechno se mnou. Jenom kvůli ní jsem se tomu postavila čelem. Bohužel až po dvou letech.

Necítím bolest, stres ani trápení. Zvykla jsem si na to, že je to součást života. Ranní hádka, jeho odchod do práce, já jsem uklízela, vařila, prala a děsila se jeho příchodu domů, jídlo, kontrola, starost o dítě, sex, spánek. Tak probíhal každý den. Dva a půl roku uběhlo jako voda a já znovu otěhotněla. Zakazoval mi ochranu, bohužel si nedával pozor. Za normálních okolností bych si s ním neudělala ani jedno dítě. Bohužel jsem nevěděla, co je to za člověka. Řekla jsem si, že když jsem se postarala o jedno dítě, zvládnu i to druhé. Bylo to o něco náročnější. Byla jsem těhotná, na starost bezmála tříletou holčičku a na krku nemocného žárlivce. Pořád měl na mě hloupé řeči o nevěře. Nezastavilo ho ani moje rostoucí břicho. Dokázala jsem to, porodila jsem a doma jsem se s dětmi rychle sladila. Starám se o ně, uklízím, peru, vařím. V noci si protrpím dvě nebo tři minutky a je mi fajn. Z jeho strany se ale nic nezměnilo. Bolest už dávno necítím, je to díky mým láskám. Jsou dny, kdy se zavřu do koupelny, podívám se do zrcadla a rozbrečím se. Uvědomím si, že mám ve čtyřiadvaceti letech zničený život, ale musím to vydržet. Mrzí mě, že se musím starat o člověka, který o mně neřekne dobré slovo a myslí si jen to nehorší. Uráží mě, vyhrožuje mi smrtí a tvrdí, že musím zůstat navěky s ním, protože mě miluje a nikomu jinému mě nedá.

Na začátek 

Nikdy nepochopím způsob jeho lásky. Je mi to líto. Byl to můj první kluk, přišla jsem s ním o panenství. Hlavou se mi prohání myšlenka na odchod. Sbalila bych děti a odešla od něj. Nenapadá mě ale důvod. Mám vztek sama na sebe, že si už neumím představit život bez přítele. Zvykla jsem si na jeho chování. Chtěla bych, aby s tím přestal, změnil se, nepodezíral mě, neurážel a neponižoval. Chci, aby byl jako na začátku. Mou pomoc bere jako útok proti němu. Unavuje mě přetvářka, že mi nic nevadí a jsme v pohodě. Spím s ním jenom proto, abych měla doma klid. Chybí mi radost a láska. Všechno dělám z povinnosti a pro klid, aby nekřičel a neosočoval mě, že  nechci sex, protože už jsem mu ten den byla nevěrná. Vyčítá mi, když se hezky obléknu nebo učesu. Vadí mu, když se projdu po domě bez podprsenky, když koukám z okna nebo mu nezvedám telefon. Nechápe, že mám doma děti, občas nestíhám nebo chci chvilku pohody. Nevím, jak to vyřešit. Nikdy jsem mu nedala podnět k takovému chování. Nebyla jsem mu nevěrná. Má moje heslo na Facebook a čte moje zprávy s mámou a sestrou. Je toho na mě moc. 

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky