V galerii najdete tipy, jak být tchyní na jedničku.
Manipulace
Je mi dvaadvacet let a nenávidím svoji tchyni. Spoustu věcí si vynucuje a hodně nám zasahuje do života. Museli jsme se jí dokonce ptát na jméno pro dítě, aby neměla řeči. Chtěla jsem dát synovi jméno po tátovi, ale to by přítelova matka nerozdýchala. Moji rodiče mají velký dům a nabízeli nám bydlení. Byla jsem z toho nadšená. Tchyně se do toho ale začala vměšovat a vzbuzovat v nás výčitky, že ji odsouváme stranou. Nahnala nás do malého bytu. Nikdy k nám ale nepřišla. Po pár měsících se bohužel ozvala majitelka a sporech jsme se museli vystěhovat. Útočiště jsme našli u mých rodičů. Škoda času a všech peněz, které jsme dali do nájmu, kauce a provize.
Nezájem
Tchyně o mně roznáší pomluvy. Všechno jsou to lži. Tvrdí, že chci jejího synka oškubat a využívám ho. Schválně to říká tak, aby měla jistotu, že se to dozvím. Zraňuje mě to. S přítelem máme vztah plný lásky. Vůbec nic o nás neví. A nezajímá se o nás, o syna ani o vnuka. V bytě nás navštívila jednou a do domu mých rodičů zásadně nechodí. Přítel na ní bohužel hodně lpí a poslouchá ji na slovo. Když jsem byla těhotná, trpěla tchyně jako zvíře. Nechtěla, aby její synáček založil rodinu zrovna se mnou. Strkala mu cizí ženskou pod nos a chtěla nás rozdělit.
Poslední dobou se přítel probral a byl svědkem pomluv, které jeho matka šíří, ale pořád se s ní snaží vycházet. Já ji nesnáším, respektuji ji. Kdyby to záleželo jenom na mně, nevídáme se s ní. Provedla a nalhala toho tolik, že si rodinu nezaslouží. Věřím, že karma existuje. Zatímco moji rodiče jsou z vnuka unešení, tchyně se na něj přijede podívat jednou za měsíc. A pak se ještě diví, že se před ní stydí a pláče u ní.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
