V galerii najdete tipy, jak si vyšetřit chvilku času pro sebe.
Změna
Jsem s přítelem tři roky a máme spolu roční holčičku. Celé těhotenství jsem byla sama, protože muž si vzal do hlavy, že pro dítě potřebuje víc peněz. Odjel pracovat do zahraničí. Vrátil se po půl roce, to už jsem končila sedmý měsíc. V Čechách vzal náročnou práci a trávil v ní většinu dne. Odjížděl ráno na šestou a vracel se v osm večer. Viděli jsme se třeba jen dvakrát do týdne. Musel se přece setkat s kamarády a postarat se o auto, které si hýčkal. Zvykla jsem si na to a přestala se tím trápit.
Vězení
Jediné, co jsem chtěla, bylo, aby se občas postaral o malou. Vůbec se do péče o ni nezapojoval. Nedal mi ani hodinu volného času. Dceru miluji, ale každý potřebuje občas vydechnout. Nemohla jsem být chvilku o samotě nebo jít s kamarádkami ven bez dítěte. Oporu nemám ani v jeho rodičích, nesnáší mě. Jednou jsem si dupla a šla na víkend na brigádu, abych přišla na jiné myšlenky. Byla z toho rodinná aféra. Od té doby spolu nevycházíme. Vysmívá se mi a i doma se mnou komunikuje jenom přes Messenger. Po návratu z procházky mi dokonce kontroluje dech.
Byt je psaný na mě, ale přítel se nechce vystěhovat. Je jako štěnice. Vyřeším to jinak a odstěhuji se, aby on musel jít taky. Je mi to moc líto. Malá je s ním šťastná. Nechci jí brát tátu, ale potřebuji svobodu. Po čase se jí po něm přestane stýskat. Na dítě by měli být dva. Když ne, nemá vztah cenu. Přítel by byl nejspokojenější, kdybych měla kouli na noze a mříže na oknech.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
