V galerii najdete tipy, jak překonat první týdne po porodu.

Rozhodnutí

Nikdy by mě nenapadlo, že se budu skrývat za anonym a prosit o radu. Nechci zatěžovat svoje kamarádky, všechny toho mají dost. Rodiče miluji, ale nikdy jsme si nepotrpěli na svěřování. A muž by mě asi taky nepochopil, na něj si tu chci postěžovat.

Jsem ve třetím trimestru a na miminko se moc těším. Na začátku jsme si ale nebyli jistí, jestli dítě chceme. Hned při první návštěvě gynekologa, kde mi doktor potvrdil těhotenství, bylo slyšet tlukot srdíčka. Bezhlavě jsem se zamilovala. Cítila jsem, že je to tak správně. Manžel měl jiný názor. Ještě týden po kontrole na mě tlačil, abych šla na potrat. Tvrdil, že na dítě nejsem připravená, nezvládnu se o něj postarat, vedu příliš aktivní život. Po čase s tím přestal a vypadalo to, že se těší.

Na obtíž

Na moment to mezi námi vypadalo pohádkově a miminka jsem se nemohla dočkat. Teď už je ale situace neúnosná. Bohužel jsem obézní. Na začátku těhotenství jsem něco málo shodila, ale i tak vážím dost. Moje hmotnost v kombinaci se třetím trimestrem mě dost zmáhá. Vím, že si za to můžu sama. Jsem vyčerpaná a doma moc práce nezastanu. Hodně povinností přešlo na manžela. Já jen vařím, nakupuji a připravuji věci pro miminko. Muž je kvůli tomu hodně podrážděný a skoro každý den se hádáme. Vadí mu hlavně nepořádek, který doma poslední týdny je. Nesnáší hormonální výkyvy a stížnosti na pálení žáhy nebo bolestivé poslíčky.

O smrti

Je to pro mě těžké období a on mi to nezlehčuje. Říká, že si ho nezasloužím, že jsem pro něj za trest. Vyhrožuje mi, že odjede do práce a už se nevrátí. Nad každou věcí, kterou pro miminko pořídím, ohrne nos. Všechno je zbytečné a drahé. Snažím se kupovat věci z druhé ruky, ale i to je pro něj přes čáru. Nedávno jsem ho poprosila, aby přivrtal polici do dětského pokojíčku. Strašila v předsíni několik týdnů a čekali jsme návštěvu. Rozčílil se a vzteky ji rozsekal na třísky. Bála jsem se, aby neublížil i mně. Ještě nikdy to neudělal, ale myslím, že od toho nejsme daleko. Výstupy a hádky jsou čím dál častější. Všechno se ve mně sevře, pobolívá mě na hrudi. Jediné, co mi pomáhá, je pláč. Je to začarovaný kruh. Jen manžel vidí moje slzy, je to ještě horší. Je v afektu a řve.

Jsem k ničemu. Už začínám věřit tomu, že jsem jeho trest. Lituji to nenarozené dítě, že si zrovna mě vybralo za svou matku. Přemýšlím o sebevraždě. Vím, že by se mi ulevilo. Možná by ale bylo lepší se rovnou zabít. Nevím, jak to udělat, aby dítě přežilo.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.