V galerii najdete tipy, jak přežít změny po porodu.
Těžké začátky
Jsem vdaná a mám roční dceru. Prodělala jsem náročný porod, skončilo to akutním císařským řezem. Rozjely se mi deprese a musela jsem přestat kojit. K dceři jsem nikdy necítila mateřskou lásku. Všichni o ní mluví a tvrdí, že je to nejsilnější cit na světě, ale já jsem se k ní nikdy nedobrala. Starám se o ni, mazlím se s ní, ale přijde mi to prázdné a zbytečné. Malá pro nás s manželem byla velké překvapení, stali jsme se rodiči hodně mladí. Někdy mám ale pocit, že s jejím narozením můj život skončil. Chybí mi ta svoboda před dítětem. Nevím, proč zrovná já jsem se měla stát matkou. Proč si osud vybral mě a přihrál mi do cesty takové problémy.
Sama
Manžel se mi snaží pomáhat, ale to, co se o něm poslední týdny dozvídám, mě bolí. Se svými city v manželství i vůči dceři jsme na tom podobně. Přestávám mu stačit, cítím to. Pocházím z jiných poměrů než on a dlouho nám trvalo se sladit a jít stejnou cestou. Bohužel jsem přišla na to, že z cizích žen mámí nahé fotografie. Stalo se to už jednou a zase se to opakuje. Píše jim to, co by měl říkat jenom mně. Jsem nešťastná.
Mám na svém kontě spoustu chyb a přešlapů. Musím s nimi bojovat. Nemám dobrou minulost. Lituji toho každý den a snažím se změnit. Nikdo mi ale nikdy za snahu nestál tolik jako manžel. Tvrdí, že mě miluje, ale cítím, že jsou to jenom slova. Pro mě je manželství závazek a jsem schopná odpustit několikrát za sebou. Ale už jsem z toho unavená. Z manžela, ze ztráty důvěry, z jeho práce, která mu bere většinu volného času, z nenaplněné lásky k dítěti. Nemám přátele, nemám svou vrbu, které bych se mohla svěřit. Nevycházím dobře se svými rodiči a manželova rodina se o nás nezajímá. Nenacházím radost ze života a nevím, kde bych ji měla hledat. Dřív jsem byla ráda sama, ale to bylo jiné. Teď jsem osamělá, smutná a na konci sil.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
