Domluvila jsem si několik setkání s realitními makléři a samozřejmě také prohlídky nemovistostí. Po pár neúspěšných pokusech jsem to už vzdávala. Zbýval mi už jen jeden poslední dům.
Pohledný makléř
Makléř byl vysoký, modrooký, zkrátka pěkný chlap. Dostala jsem vizitku a napsala mu hned druhý den, setkali jsme se ve vší počestnosti, řešili jsme vše kolem domu. Pak jsme si začali psát. Byl čerstvě rozvedený, což se mi zamlouvalo. Svedla jsem ho. Začali jsme se setkávat pravidelně, k intimnostem ale moc nedocházelo, spíš jsme se jen objímali a líbali. Užívali jsme si jeden druhého, chodili jsme po Tatrách a tak. Oba víme, že jsme se do sebe zamilovali, a že bychom chtěli byt spolu.
Cítím se ztraceně
Problém je, že on má rozjeté podnikání na Slovensku, já mám zase svůj život v Anglii. S manželem to ale už déle z mé strany nefungovalo, nehádáme se, ale jsou věci, které mi vadí. Nechtěla jsem ale nic zbytečně hrotit. Manžel o všem ví. Řekl, že se mám sama rozhodnout. Ale já nevím, co mám dělat. Cítím, že ten na Slovensku je něco jako spřízněná duše, neumím to vysvětlit, ale manžel je človek, který stál při mně, když bylo nejhůře. Vím, že nakonec ublížím jednomu z nich nebo i oběma. Nevím, co mám dělat!
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
