Marie: Přítelovo chování mne donutilo ho podvést, stejně se ale nemůžeme rozejít

Zdroj: shutterstock
Prohlédněte si všechny fotografie (10)

S přítelem už několik let procházíme krizí. Oba se trápíme, jeden druhého nesneseme, ale nemáme odvahu k rozchodu. Musím vymyslet řešení, aby to neubližovalo dceři. 

V galerii najdete tipy, jak odhalit nevěru. 

Krize 

Nevím, kde začít. Je toho hodně, jsem bezradná. Na začátku našeho vztahu to vypadalo idylicky, skoro jako z nějaké zamilované telenovely. Postupem času se začaly kupit problémy. Byla jsem zamilovaná až po uši, vytáhla jsem přítele ze závislosti na pervitinu a udělala jsem z něj slušného člověka. Našel si práci, začal na sobě makat a plánovali jsme společnou budoucnost. Bohužel to mělo i svou stinnou stránku. Měla jsem pocit, že je přítel jako přerostlé dítě. Musela jsem ho pořád hlídat a sunout ho dopředu. Všechno odkládal na později, nic se mu nechtělo, nikam jsme nechodili. Bylo to hodně smutné období. 

V té době jsem ho poprvé podvedla. Nenáviděla jsem se za to. Uvědomila jsem si, jak moc ho miluji. Přísahala jsem si, že už to nikdy neudělám. Přítele to hodně sebralo. Tvrdil mi, že se změní a bude se konečně snažit. Uvěřila jsem mu, ale hluboko v sobě jsem tušila, že to nedokáže. Jeho snažení trvalo týden a všechno se vrátilo do starých kolejí. Během následujících měsíců jsem se snížila k nevěře ještě třikrát. 

Vratké základy 

S každým svým přešlapem jsem se mu svěřila. Zpytovala jsem svědomí a doufala jsem, že by nás mohlo stmelit, kdyby jsme o tom mluvili a dal by mi šanci. Je k neuvěření, že jsme pořád spolu. Chtěla jsem od něj už několikrát odejít, doma to nemá budoucnost. Náš život je rutina, s ničím mi nepomáhá, hádáme se už roky kvůli stejným malichernostem. Vztahu nic nedává. Z jeho strany je všechno problém, zajímá ho jenom gauč. Psychicky mě to vysává. On ke mně navíc cítí nedůvěru kvůli mým nevěrám. Nejsme schopní od sebe odejít. Doufám v lepší zítřky a snažím se nevěře vyhýbat obloukem. Daří se mi to a konečně nemám potřebu vyplakat se na cizím ramínku. Máme ale dvouleté dítě. Právě kvůli dceři se snažím držet rodinu pohromadě. Oba pro ni chceme jen to nejlepší. Jako rodiče musíme fungovat na sto procent. Bohužel se nám to nedaří. Hádáme se. Často o tom, co se mezi námi děje, mluvíme a snažíme se to řešit, ale vžycky se jen vyklube nový problém. Už spolu ani nespíme. Na jednu stranu se nenávidíme, na druhou si neumíme představit život o samotě. 

Mám pocit, že brzy zešílím. Moc mě to mrzí. Je mi smutno, cítím prázdno a nedostává se mi v životě opory. Kéž by mi někdo dal recept na klidnou domácnost. Nevím, jestli má smysl pokračovat. Možná si jen něco nalhávám. 

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky