Tři malé děti, kolotoč, stereotyp, únava z věčného nedostatku spánku, nálada na intimnosti pramalá. Málo jsem mu věnovala pozornosti. Ale tři děti chtěl, byl to on, kdo s myšlenkou na třetí přišel. Od rodiny však neodešel, nikdy.

Odešla jsem já, předloni, právě, když už se mi všechny ty lži o jeho strašných pracovních povinnostech “přejedly.” Neodešla jsem ze dne na den, impulzem mi byl kamarád, kterého jsem znala ještě před dětmi. Hodně se mi líbil, ale tehdy byl zadaný. Kontakt s nim jsem za celou dobu trvání vztahu s přítelem neměla. Než jsme se náhodou srazili v obchodním centru před dvěma lety. Klasické fráze, jak se mám, ze děti rostou.. a zase jsme šli vlastní cestou. Během dalších dvou měsíců jsme se opravdu náhodně setkali ještě čtyřikrát. Při posledním setkání jsme se domluvili na kávě, kde jsme si hodně povídali. Jiskřilo to mezi námi, to musel vidět i slepý.

Bylo to něco víc


Začala jsem si s nim a od přítele odešla. Děti zůstaly v domě u táty, Já si pronajala byt o pár ulic dál. Dětem jsme to celkem vysvětlil. S mým milencem či snad spřízněnou duši jsme nebydleli, byli jsme každý sám, ale hodně spolu. Nechtěla jsem žádné velké závazky a on taky ne. Nebylo to jen o sexu, ale měli jsme mnoho společných aktivit díky společným zájmům. Naslouchání, vášeň. Jenže... Děti trpěly. Bývalý přítel se po prvotním kopání kolem sebe po mém odchodu začal chovat jinak, snažit se. Děti se pořad snažily nás dostat k sobě.

Před třemi měsíci jsem se vrátila “domů.” Můj “milenec” věděl všechno, říkal mi, že ví, že děti jsou pro mě vším. Ačkoliv jsme se poslední dobou bavili o naši vzdálenější budoucnosti. Utekla jsem od něho v podstatě jak malá holka, neschopná mu cokoli vysvětlit. Totální srab. Děti ale šťastné a jejich otec taky. Já ne! Čára za minulostí, rychlý prodej domu, stěhování, protože jsme nechtěli ani jeden zůstat tam, kde jsme od sebe odešli. Tři měsíce jsem jej neviděla. Snažila se na něj nemyslet a radost v těch dětských očičkách mi pomáhala se utvrzovat v tom, že jsem udělala správnou věc. Stejně tak viditelná změna v chování otce mých děti ke mě. Stejně tak radost rodičů mých i tchyně.

Ano prosím, nech mě jít

Kdybych jej před 14 dny zase náhodou nepotkala. Utekla jsem, než si mě všiml. Před deseti dny zase a zase na místě, kde bych jej nečekala. Uviděl mě dřív, střetli jsme se očima, přišel mě pozdravit. Prý slyšel, že jsem se vrátila k manželovi a dětem a jestli jsem šťastná, nechá mě být. Ano prosím, nech mě jít! Před týdnem zase další náhodné setkání. Opět nemohl tušit, že na tom miste budu, a já bych jej tam taky nehledala. Místo, které je daleko od našich bydlišť, místo, kde je klid. O kterém jsme se spolu nikdy nebavili. Místo, kde v tu chvíli nikdo nebyl... Jen já a on. Povídali jsme si, jakoby ty tři měsíce nebyly, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Řekl, ze tentokrát už nemůže dopustit, abych mu zas beze slova odešla ze života, i kdyby měl čekat, až moje děti dospějí, tak si prostě počká. Je mladší. Je bezdětný. Je důvodem, proč týden v noci místo spánku bdím a ráno ždímám polštáře. Bude i tím, komu zas zbaběle uteču, komu ublížím? Jsem vážně v naprosto slepé uličce, kde buď zůstanu, a vím, že nebudu šťastná, protože prostě nejsem, jelikož přítel udělal na mé duši dost šrámů, odpustila jsem sice, ale nezapomněla.

Vkradl se zase do mých myšlenek

Proč jsem jej zas musela potkat? Vkradl se zase do mých myšlenek, vkrádá se mi v noci do snů, bez dovolení si klidně okupuje moje srdce. Vždycky přesně věděl, co chci, aniž bych řekla slovo, dokonale uměl číst mě myšlenky. Teď jsem jej chtěla nechat být, zapomenout! Přála jsem si, ať je šťastný, s jinou! Tuhle moji myšlenku odmítá. Není vůbec dokonalý, má chyby, kouři a to mí vadí, není to žádný krasavec, po kterém se každá otočí. Jeho krása je v jeho charismatu, v jeho chování. Jeho krása jde zevnitř. Naprosto skvěle se chová ke svým rodičům, váží si jich, pomáhá jim. Není to člověk topící se v penězích, ale dokáže ženě opravdu dat to jiné bohatství, ten pocit, že ona je pro něj na světě jediná, zároveň však bez pocitu majetnictví a bez žárlení.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.