Olga: Nevzal si mě kvůli dceři. Prarodiče ji poštvali proti mě

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

S Ivanem jsem se seznámila, když mi bylo osmadvacet. Byl o čtyři roky starší než já, vdovec s tříletou dcerou. Zamilovala jsem se do něj i do jeho okouzlující holčičky. Byl hezký, chytrý, laskavý a Ivanka byla andílek s pomněnkovýma očima. Tolik jsem si přála nahradit jí maminku, snad i proto, že já sama jsem po těžké operaci už nemohla mít děti.

V galerii najdete návod, jak se seznámit, když už vám není náct.

Vysnila jsem si láskyplnou rodinu, ale zapomněla jsem, že součástí té rodiny budou i rodiče Ivančiny zemřelé matky. Babička s dědou.

A ti začali pilně pracovat na tom, aby mě Ivanka neměla ráda. „Ty nejsi moje maminka. Maminka leží v hrobečku. A já tam s babičkou a s dědou nosíme kytičky,“ prohlásila Ivanka. Píchlo mě u srdce, ale snažila jsem se situaci zvládnout. „To je od tebe moc hezké, Ivanko, že nezapomínáš na maminku. Ale můžeme být kamarádky, co říkáš?“ Jenže ani můj návrh na kamarádství neobstál. „Kamarádky mám ve školce, tebe nepotřebuju!“ prohlásila Ivanka. Doufala jsem, že se to časem zlomí. Že se situace změní, až se k Ivanovi přestěhuju.

Jenže Ivan otálel. „Ještě neuzrál čas,“ říkal, „Ivanka není připravená,“ vymlouval se. Tak jsem čekala. I na to, že si mne vezme, jak sliboval. Jenže svatba se pořád oddalovala, protože Ivanka si to nepřála. Bydleli jsme tedy i nadále každý zvlášť a scházeli se v době, kdy byla Ivanka s babičkou a dědečkem.

Chtěla jsem společně na dovolenou, ale nešlo to, chtěla jsem s Ivankou do kina, ale ona odmítla, zavrhla dokonce i svou oblíbenou zoo a její odpor ke mně se zvětšoval úměrně tomu, jak rostla.

Proč jsem se tedy na Ivana nevykašlala? Asi proto, že ho miluju a v hloubi duše jsem stále doufala, že se „pochlapí“ a vezme si mě navzdory čím dál tím tvrdohlavější a rozmazlenější Ivance.

Nedávno jsem se na firemním meetingu seznámila s Pavlem, rozvedeným otcem dvou dětí, které mne velmi rychle přijaly za „svou“. A tak stojím před velkým dilematem.

Mám se rozejít s Ivanem, jehož dcera mne nesnáší, a vzít si Pavla, kterého nemiluju, ale jeho děti mne mají rády a já je taky? Mám se vzdát lásky k muži pro možnost mít rodinu?

Olga, Liberec

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Váš příběh o Ivanovi vyznívá idylicky, máte své důvody, proč jej tak vidíte. Chytrý, laskavý a pohledný muž s plavovlasým andílkem… A vedle něj vy, soupeřící o andílkovu přízeň. Nejen s ním, ale i s andílkovými prarodiči. Třeba jste do jejich příběhu vstoupila příliš brzy. Ani Ivan možná zatím ještě není zralý na nový vztah. Nelze vyloučit, že se vymlouvá. I pro vás je asi snazší myslet si, že ten, kdo vás nechce, je jeho dcerka a nepřející ex-tchánové.

Ivan si vás nevzal, a ejhle! Kde se vzal, tu se vzal Pavel. Ten by si vás i vzal (aby pak ale možná měl „na talíři“, že jste si měla vzít raději Ivana). Co je lepší, vzdát se lásky k muži, kterého (nyní možná už jen jednostranně) milujete, a získat tím možnost mít rodinu? Snad mi odpustíte neomalenou nešetrnost. Nedivím se, že hledáte rodinu s dětmi, nemůžete-li mít vlastní. Co kdybyste na těch zdravotních potížích našla i něco pozitivního. Nemusí vás tak tlačit čas a bijící biologické hodiny. Co počkat, až se objeví někdo třetí, cosi jako „2 v 1“ – dva v jednom? Někdo, koho budete s to milovat a jehož děti vás přijmou!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky