Pokud máte strach, že se ve vašem okolí vyskytuje psychopat, doporučujeme se podívat do galerie.
Dům hrůzy
Žiju na malém městě obyčejným a poklidným životem. Jsem rozvedená a bezdětná. Manželství mi nevyšlo, žiju sama se svým pejskem a věnuji se své zahrádce. Asi před rokem se do jednoho domu na naší ulici přistěhoval takový zvláštní muž. Už od prvního pohledu vypadal „divně“. Se sousedy jsme se divili, kdo si vůbec mohl takovou ruinu na zbourání koupit.
Podivín stále v patách
Kolem toho domu chodívám venčit svého Brita. Neměla jsem důvod měnit trasu a tak jsem v procházkách pokračovala stejně. Ten nový soused byl vždy venku, vždy mě pozoroval, sledoval, otáčel se za mnou. Později se osmělil a vždy tak deset minut později vyšel mým směrem. Když jsme se „náhodou“ potkali, nikdy na můj pozdrav neodpověděl. Vždy kolem mě prošel s kamennou tváří a ledovým pohledem se i díval přímo do očí. Opravdu mi nahání hrůzu. Táhne se to už nějakou dobu.
Nepomohlo ani změnit trasu
Před týdnem jsem už zůstala stát, když nás došel, prudce jsem se otočila a zařvala jsem na něj, oč mu jde a proč pořád chodí za mnou. Neodpověděl, prošel kolem mě dál bez jediného slova. Změnila jsem trasu a začala chodit na druhou stranu města. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem na něj na své první procházce na změněné trase opět narazila. Zase ten jeho děsivý pohled, který mi tolik nahání hrůzu.
Pozoruje mě i v ložnici
Začala jsem pátrat po sousedech, zda jim nepřijde „divný“ nebo zda si u něj něčeho nevšimli. Nikdo nic nezaregistroval, údajně ho téměř nevidí. Začínám být asi paranoidní, nevím. Ale jeho bláznivé a nepochopitelné chování mě dohnalo i na Policii. Tam mi slíbili, že si jej prověří, ale zatím se nic neděje. Naopak, dokonce teď (nevím, možná už to bylo i předtím a já to jen nevěděla) mě pozoruje před domem, strnule stojí pod stromem v malém parčíku a přímo se mi dívá do ložnice.
Zoufalství...
Nevím, co mám dělat. Mám chuť ho přinutit násilím mluvit, ale mám z něj velký strach. Jeho chování je vyšinuté. Mám strach a téměř nevycházím z domova. Chudák Brit se musí vyvenčit jen na zahradě. Budu doufat, že se o něj brzy postará Policie a já budu mít od toho úchyla klid jednou provždy.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jméno bylo na žádost čtenářky pozměněno.