Viktor: Boj o dceru nevzdám, je to v jejím zájmu, matka jí dělá strašné věci

Ilustrační foto
Ilustrační foto
Zdroj: Shutterstock
Ilustrační foto

Naši dceru Annu dostala po rozvodu do péče moje bývalá manželka. Holčičce byly dva roky, takže podle soudu jí mělo být u matky lépe. Směl jsem dceru jednou týdně navštěvovat (čemuž matka vždy úporně bránila) a trávit s ní každý druhý víkend.

Exmanželka mi ji předávala ušmudlanou a hladovou. Rozhodl jsem se, že zažádám soud o převedení do mé péče, ale pomohlo teprve vyjádření sociálky, když školka upozornila, že dcerku matka přivádí nedostatečně oblečenou. V zimě jí neoblékla ani punčocháčky, botky měla nazuté na bosé nožky a byla celkově zanedbaná.

Bojoval jsem o Aničku dva roky. Nakonec jsem soud vyhrál, ale s podmínkou, že matka bude mít dceru u sebe nejen každý druhý víkend, ale i během týdne – od úterka do čtvrtka.

Problém nastal, když Anna nastoupila do školy. Bývalá manželka bydlí na druhém konci Prahy, ale školu má Anna pár kroků od našeho bydliště. Matka si vydupala, že dceru u ní budu vyzvedávat já, odvezu ji do školy, odpoledne ji vyzvednu z družiny a odvezu opět jí! Zdůvodnila to tím, že je dlouhodobě psychicky nemocná a nemá sílu pro dítě takovou dálku jezdit…

S mojí druhou ženou vychází Anna skvěle, ale návraty od matky jsou vždycky dramatické. Holčička je vzteklá, pláče, že chce být u maminky, protože ta druhá maminka ji jednou začne bít! Matka ji pravidelně proti nám „očkuje“ a trvá skoro celý víkend, než ji dáme zase do pohody.

A pak se situace opakuje. Někdy se vrací od matky s modřinami, ale tvrdí, že upadla. Myslím si, že je to jinak, ale dcera mi pravdu neřekne, vždycky má v očích strach a trvá na svém. Jednou se praštila o stůl, jindy upadla na schodech. Je zvláštní, že u nás nikdy nespadne!

Bývalá manželka mi navíc vyhrožuje, že za dva roky požádá soud, aby opět svěřil dcerku do její péče. Tuhle možnost opravdu má, je to uvedeno i v rozsudku. Je přece matka! Anně je sedm let a v hlavě má hrozný zmatek. Co pro ni ještě můžeme udělat, aby byla šťastná? 

Viktor, Praha

 

NÁZOR PSYCHOLOGA

PhDr. Petr Šmolka, psmolka@volny.cz

Vážený pane, rozvodové či porozvodové boje nemívají žádné vítěze, jen spoustu poražených. V zájmu dcerky by byla dohoda, nikoli boj!

Co můžete dělat, aby byla dcera šťastná? Neměli byste se jí vyptávat, jak se měla u matky a proč má ty modřiny. Jen ji tím ve vzpomínkách vracíte k něčemu, co by sama nejraději zapomněla. Nemusíte se jí podbízet, postačí, když u vás bude mít pocit jistoty a bezpečí. Ke zvážení je i to, zda by bylo možné nebydlet na opačných koncích Prahy. Dost by se tím zjednodušila popisovaná „logistika“. Pokud její matka o kontakty s ní skutečně stojí, mohla by se pokusit změnit bydliště. Jestliže jí její psychický stav brání pro dceru jezdit, pak je sporné, zda jí nebrání se o ni dobře postarat. Vaše situace by byla dobrou zakázkou pro mediaci. Adresář mediátorů je na www.amcr.cz.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky