V galerii najdete tipy, jak se poprat s nevěrou.

Od začátku do konce

Už čtyři roky se velmi trápím. Jsem schopný fungovat jen s péčí psychologa. Na terapii se uklidním a mohu pokračovat v cestě za spokojeným vztahem. Na rozlučce po základní škole jsem se opil a navázal kontakt se spolužačkou Simonou, která se mi už dlouho líbila. Oslovil jsem ji díky hladince v těle. Nechci, abych se stal závislým na alkoholu, opilý se stydím za své chování a je mi nepříjemný zápach z úst.

Z nesmělého dotazu byl nakonec mnohaletý vztah. Užíval jsem si to a byl jsem opravdu šťastný. Když mi vpálila, že vedle mě nemůže dýchat, protože ji moje blízkost dusí, zlomilo mi to srdce. Byla to pro mě katastrofa, choval jsem se nedůstojně. Prosil jsem ji, plakal jsem, ležel jsem jí u nohou a třepal se hrůzou. Nechtěl jsem, aby odešla. Měla pravdu, byl jsem na ní závislý. Jsou to ale už čtyři roky a já jsem se z toho za tu dobu neoklepal. Nejsem schopný komunikovat se ženami a dotknout se jich. Na druhou stranu ale po jejich blízkosti zoufale toužím, po zábavě, po sexu. Stýská se mi po tom.

Mezera

Jediná možnost setkání se ženami je ples. V sezoně na ně chodím v pátek i v sobotu a hledám osamocené a voňavé krásky. Tančím s nimi, držím jim ruku kolem pasu nebo na ramenou. Užívám si každou vteřinu. Divím se mužům, kteří si ty chvíle nechají utéct a nevezmou své protějšky na parket. Nejradši mám maturitní plesy, tam je volných slečen spousta.

Vím, že mám problém. Léčím se. Navázování kontaktů je pro mě ale nepřekonatelný problém. Prožívám nekonečnou škálu pocitů od prvotního rozechvění po panických strach z konce. Čím víc bych o ženu stál, tím víc bych byl paralyzovaný. Jsem extrémně stydlivý a uzavřený. Seznámení přes internet nebo slepá schůzka u mě nepřichází v úvahu. Jsem ztracený a patřím ke třem procentům těch, které trpí hrůzou z žen.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.