Odhalte nevěru co nejdříve. Tipy najdete v galerii.

S Milanem jsme se seznámili v práci, byla jsem tam první den a hned mi začal nadbíhat. Pracovala jsem jako recepční v jedné mezinárodní strojírenské firmě. Milana si tam všichni považovali, byl úspěšný a schopný manažer. Lichotilo mě, že si takový sympatický, krásný a úspěšný muž vybral zrovna mě. Se sebevědomím jsem byla vždy na štíru…

Ve firmě jsme si na nějaké intimnosti dávali pozor, ale i tak si myslím, že všichni o našem vztahu věděli. Brával mě s sebou jako „asistentku“ na služební cesty. Procestovali jsme spolu skoro celý svět. Byl ke mně velmi pozorný. Nikdy se nechoval nijak podezřele. Přes noc se u mě často nezdržoval, říkal, že se musí postarat o svou starou a nemocnou matku. Maminku mi ukazoval na fotkách, měla Milana v pětačtyřiceti letech, vymodlené dítě. Neměla jsem důvod mu nevěřit.

Nemocná matka byla jen záminka

Někdy jsem byla nervózní, chtěla jsem náš vztah posunout, chtěla jsem, abychom spolu trávili více času. Ale viděla jsem sama, v jakém pracovním nasazení každodenně je, tak mě to zase brzy přešlo. Před rokem jsem dostala trombózu, nohu jsem měla jako balon. Strávila jsem nějakou dobu v nemocnici, Milan za mnou chodil a moc hezky se o mě staral. Bohužel mi lékaři sdělili, že mám nějakou poruchu krevní srážlivosti – Leidenskou mutaci. Už jsem nemohla brát antikoncepci.

Těhotenství mě překvapilo

Nechtěla jsem dítě, dávali jsme si „pozor“, ale asi špatně. Půl roku na to jsem byla těhotná. Ve třiceti se mi to zdálo být brzy a navíc jsem dokončovala bakaláře na ekonomce (nechtěla jsem, aby se za mě vzdělaný Milan v budoucnu styděl). Týden jsem opakovala domácí testy a nakonec se odhodlala jít k lékaři. Gynekolog mi těhotenství potvrdil a také mi bohužel řekl, že to bude zřejmě první a poslední těhotenství.

Cože? Ty jsi ženatý???

Začala jsem se s myšlenkou mateřství ztotožňovat a těšit se. Ten večer jsem to řekla i Milanovi. Ve skrytu duše jsem doufala, že to přijme a nebude se zlobit. Ano, nezlobil se. S ledovým klidem mi řekl: „Jenže holčičko, já jsem ženatý a rozvádět se nebudu. Přišel bych o majetek.“ Zalapala jsem po dechu a než se znovu nadechla, byl Milan pryč. Ve firmě mě začal přehlížet, nechal se přeložit do jiné divize a o mě ani o mé těhotenství už nejevil zájem.

Smiřuji se s osudem svobodné matky

Budu svobodná matka. Jsem s tím smířena. Mám spoustu otázek a ani na jednu neznám odpověď. Nevím, na co mám nárok, kdo mi bude platit výživné na dítě, mám Milana uvést do rodného listu, co řeknu jednou svému dítěti, když se mě zeptá: Mami, kde mám tatínka?“ Mám dva týdny do porodu, celou dobu jsem Milana neviděla. Jsem zoufalá a zároveň šťastná. Jen nevím, jak to vše finančně sama zvládnu.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.