Příběh Lenky: „Nemilovala jsem své dítě.“

Příběh Lenky: „Nemilovala jsem své dítě.“

Vypadá to, jako by téma laktační psychózy bylo v naší společnosti stále tabu. Přitom s depresemi se potýká mnoho novopečených maminek. Naše čtenářka Lenka si tímto peklem ale prošla. A podělila se s námi o svůj příběh, který měl šťastný konec.

V dnešní době, kdy je moderní dokonalá s přírodou souznící žena/matka, která porodila bez utišujících léků přirozeně, kojí alespoň dva roky, svému dítěti dává jen biopotraviny, používá látkové pleny a do toho ještě stíhá pracovat, věnovat se manželovi a vypadat jako bohyně, je velmi snadné, aby o sobě maminka, která jeden či více těchto bodů nesplňuje, začala pochybovat. „Naše miminko bylo velmi chtěné. A celé těhotenství jsem se na syna těšila a připravovala. Zjistila jsem si, co všechno musím mít, zvládat a umět. A tehdy začal ten divný pocit – přišlo mi, že je to na jednu těhotnou ženu strašný tlak. Kamarádky, které už děti měly, mě strašily a dávaly ty velmi cenné rady. Musíš tohle a nesmíš tohle, nenech si tohle líbit a bojuj proti tomuhle.“ Lenka říká, že ještě syn nebyl na světě a už věděla, že musí bojovat proti povinnému očkování a kupovat potraviny jedině na farmářském trhu nebo ve specializovaných bioprodejnách.

„Porod byl pak začátek té vší hrůzy. Rodila jsem v příšerných bolestech a zdráhala se říct o epidural, protože by to přece ovlivnilo zdraví mého miminka. Nakonec se Pavlík narodil akutním císařským řezem. A to byl zlom. Když jsem se probudila z celkové narkózy, necítila jsem nic. Žádná vlna lásky, ani stesk po miminku, ani potřeba ho mít stále u sebe.“ Lenka se fyzicky ani psychicky necítila v pořádku a miminko jí po příchodu domů začalo lézt na nervy. „Začalo to nenápadně. Nejdřív jsem ho prostě nechávala plakat a spala. Vůbec mi nevadilo, že ten malý uzlíček brečí a chce mámu. Dnes si to samozřejmě vyčítám, ale tehdy jsem se nezdráhala malého obléknout, dát ho do kočárku a zavřít ho na zahradu. Jen abych ho neslyšela a mohla ležet.“

Období po porodu je pro ženu tím nejnáročnějším obdobím v životě. Svou vinu na tom nese jak samotný porod, bolest a pocity z něj, tak hormonální změny v organismu a nová situace spojená s péčí o miminko a velkým fyzickým vyčerpáním. Vlivem dalších faktorů, jako je situace v rodině, vztah s manželem a příbuznými a celkově změna ženina života, se pak může projevit u některých žen poporodní blues, deprese a tou nejhorší variantou je pak laktační psychóza. Právě poslední stadium je nebezpečné jak pro matku, tak i pro dítě. Žena při něm totiž ztrácí kontakt s realitou.

Kafe.cz zjistilo:

  • Může se týkat jak kojících, tak nekojících žen.
  • Statistiky uvádí, že postihne 1 až 2 ženy z tisíce.
  • Nejčastěji se objevuje do 14 dní po porodu, ale může mít i pozdější dvou až tříměsíční nástup.
  • Ženy v důsledku onemocnění mohou spáchat sebevraždu, děje se tak v 5 % případů, či zabít vlastní dítě (ve 4 % případů).
  • Psychiatři tuto psychózu přiřazují k schizofrenním onemocněním, ovšem s větší nadějí na úplné uzdravení.

„Postupem času se to zhoršovalo. Pomalu jsem se o malého nedokázala postarat. Když byl doma manžel, veškerou péči jsem nechávala na něm nebo jeho matce. A zůstávala ležet. Když jsem s ním byla sama, nakrmila jsem ho, přebalila a odložila do postýlky. Když už to zašlo hodně daleko, já spala a malinký řval hlady, byl pokaděný a nepřevlečený. Manžel nakonec zakročil, když jsem malého nechala položeného na lehátku ve vaně.“ Lenka skončila v péči psychiatrů v léčebně a o synka se starala babička s tatínkem. „Bylo to těžké. Léčila jsem se měsíce. Dva měsíce jsem byla v léčebně a ještě dlouho potom užívala léky. Když jsem si všechno začala uvědomovat, bála jsem se na něj byť jen sáhnout, abych mu neublížila.“
Lenka nakonec překonala sama sebe. „Měla jsem štěstí, že mám vedle sebe dokonalého partnera a babičku-tchyni, která mi ani jedním pohledem či slovem nikdy nic nevyčetla. Já jsem si ale uvědomila, že všechna ta přehnaná očekávání společnosti zahánějí ženy do kouta. K Pavlíkovi jsem si našla cestu, odhodila jsem příručky a nezapnula internet. Dala jsem na svůj instinkt. Teď ho miluju a on miluje mě. Nepovedený start se na něm nijak neprojevuje.“ Lenka navíc porodila své druhé dítě - holčičku. „Chvíli jsem se bála, jestli se mi problém nevrátí, ale nic takového se nestalo. Neměla jsem žádná očekávání, vše jsem nechala osudu. Porodila jsem znovu císařem, ale plánovaným, a viděla malou již na sále. Hned jsem věděla, že je to jiné. Láska prostě přišla hned.“

Další články

čtenářů si právě čte tento článek