Karolína: Manželovy chorobné záchvaty vzteku ničí celou rodinu

Zdroj: shutterstock
Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Když jsem se před lety vdávala, věděla jsem, že si beru vzteklouna. Ale nikdo není dokonalý, a on byl také chytrý, zábavný a pracovitý.

Odhalte psychopata včas! Návod, jak na to, najdete v galerii.

Začali jsme spolu chodit ještě na vysoké a dodnes si vzpomínám, jak se mu při psaní diplomky porouchal počítač a rozdupal vzteky klávesnici. Někdy si vybíjel zlost i na mně. Ne že by mě uhodil, to neudělal nikdy, ale vztekal se, když jsem něco nezařídila podle jeho představ. Pokud se mu něco nepovedlo, byla jsem to samozřejmě já, kdo to zavinil.

Za své záchvaty vzteku se pak styděl. Nikdy to nepřiznal, ale koupil kytku, pozval mě na večeři, později na víkend na nějaké krásné místo.

Vystudoval s červeným diplomem a po nástupu do zaměstnání strmě stoupal po kariérním žebříčku. Už v pětatřiceti zastával post ředitele významné firmy.

Také jsem absolvovala se skvělými výsledky, ale vzdala jsem se kariéry, abych pomohla manželovi plnit jeho sny. Mít velkou rodinu. Postavit dům. Koupit chalupu. Cestovat. Plánovaný počet dětí – pět, a z toho aspoň dva kluci, se nepodařilo uskutečnit.

Máme tři dcery. Další děti už mít nemůžu. Manžel holky miluje, ale chtěl by, aby byly dokonalé. Jsou hezké, chytré, všestranně nadané… Jenže! Adélka je nepořádná, pořád něco hledá, Jarka by se mohla zlepšit v matematice, dvojka je v prvním ročníku na gymplu podle manžela špatná známka, neboť „Jarka má na víc“. Nejhorší je ovšem osmiletá Zuzka. Zapomíná domácí úkoly.

Vzteká se. Přesto má dobré známky, ale v žákovské se to hemží poznámkami: Nepozorná.– Opět neměla domácí úkol. – O přestávce se pere. – Nerespektuje pokyny vyučujícího. – Třídní učitelce se vysmívala do očí.

Podle vyprávění babičky, manželovy maminky, je ovšem Zuzka věrnou kopií svého tatínka! Možná proto si na ni zasedl. Jednou ji tak seřval, že s pláčem utekla z domova. Našli jsme ji schovanou ve staré stodole. „Já se táty bojím,“ přiznala se mi. Když jsem si o tom chtěla s manželem v klidu promluvit, reagoval jako hysterka. „Ty mi tvrdíš, že se mě moje dcera bojí?!“ Ječel na mě, jako bych za to mohla já, nakonec rozbil židli, sedl do auta a někam odjel. Za hodinu se vrátil už klidný, ale co kdyby došlo k nehodě? Bojím se a nevím si rady.

Karolína, Litoměřice

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Většina vlastností má tendenci se s věkem zvýrazňovat. Často bohužel ty nejméně „roztomilé“. Paní Karolína mne za toto konstatování asi nebude mít moc v lásce, snad by však mohlo být varováním alespoň pro ty, kdo svou partnerskou volbu teprve zvažují.

Po celou dobu soužití se v jejím muži perou dva povahové rysy – vysoké aspirace a nízká míra frustrační tolerance. Sama ví, že si brala „vzteklouna“, těžko předpokládat, že by z něj ke stáru byl odolný flegmatik. Je náročný nejen na sebe, ale i na druhé. Některé jeho reakce mají dokonce podobu agresivních raptů. Zatím to odnášejí jen předměty – klávesnice či židle. Zatím! Pokud jej jeho výbuchy alespoň zpětně mrzí, pak je možná ještě šance na změnu. Pod podmínkou, že i on by se jich chtěl zbavit.

S podobnými projevy se často setkáváme například tam, kde se při EEG vyšetření objeví drobné epileptické změny. Takové vyšetření by mohl provést neurolog; kdyby se ta hypotéza potvrdila, pak je lze celkem úspěšně léčit. Psycholog by zas mohl nabídnout relaxační techniky, případně méně dramatické odreagování tenzí. Za návštěvu manželské poradny by nic nedali – obrazně i doslova. Poradny jsou totiž ze zákona bezplatné!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky